První zkouška bigbítové
kapely je svolána ihned po zvelebení zkušebny a je Máničkami považována za
jakési slavnostní vykročení směrem k bigbítové budoucnosti. Zapálené
Máničky se na zkoušku těší a dostaví se o půl hodiny dříve. Záhy ovšem přijde
rozčarování.
Ukáže se, že jedna
z Mániček musela neodkladně zůstat v práci, druhá byla nucena
doprovázet manželku do hypermarketu, kde byl ten den zlevněn sýr a třetí na
zkoušku prostě zapomněla. Zbylé dvě Máničky, které se ve zkušebně sešly, tedy
několikrát zklamaně uhodí do svých nástrojů, načež vytáhnou telefony a snaží se
domluvit zkoušku další. Trvá to poměrně dlouho – vždy, když dvě Máničky termín
schválí, třetí ho zamítne, dochází tak k dalšímu kolu telefonátů. Celá
anabáze se ještě několikrát opakuje než Máničky konečně dospějí
k náhradnímu termínu.
Na další zkoušku už dorazí
Máničky všechny, minimálně dvě ale s půl hodinovým až hodinovým zpožděním,
jehož důvody jsou různé – od nemocných ratolestí až po marnou snahu najít obuv.
Po vyslechnutí sáhodlouhých omluvných příběhů na sebe Máničky navěsí nástroje a
poprvé do nich společně udeří. A znovu přijde rozčarování.
Změť zvuků, která se line
zkušebnou, totiž ani v nejmenším nepřipomíná píseň, na které se Máničky
domluvily a kterou hodlají hrát. V zásadě platí, že v podstatě žádné
dva nástroje spolu neladí, nehrají spolu v rytmu a Mánička pověřená zpěvem
nasazuje tento v místě zcela nevhodném, nemluvě už vůbec o jeho falši. Po
chvíli nechápavého ticha začnou Máničky hledat příčinu problému, který má
většinou dva důvody – buď je vybraná píseň vysoko nad schopnostmi Mániček ji
interpretovat a nebo zcela opomněly domácí přípravu, takže vůbec netuší, co
mají hrát. Velmi často jde dokonce o kombinaci důvodů obou.
Teprve postupem času
Máničky pochopí, že zkouška není zábavným odpolednem, kdy u otevřeného lahváče
občas vyloudí nějaký tón, ale poměrně tvrdou prací, a také že vyžaduje zodpovědný přístup v podobě domácí
přípravy a poctivého tréninku. Je nasnadě, že v tomto období dochází
k prvním odchodům z řad kapely, příchodům nových spoluhráčů a jejich
dalším následným odchodům. Zapálené a vytrvalé Máničky absolvují podobných
zkoušek desítky a stovky, vystřídají mnoho spoluhráčů a vyslechnou nespočet
absurdních omluv pozdních příchodů. Přesto zůstávají věrné snu o podiu místního
kulturáku a poctivě doma cvičí svoje party, aby se hned na další zkoušce
ukázalo, že byly jediné, které tak učinily. Zkoušky jsou totiž věčný úděl a
trest Mániček za lásku k bigbítu.