„Potkal jsem ji na
bigbítu...“
„Je mi špatně, včera jsem
se na bigbítu ožral...“
Tyto a další podobné věty
můžeme slýchat na konci víkendu v množství obcí a vesnic napříč celou naší
republikou (často ještě ve formulaci „na bigbítě“). To proto, že se
v tamním kulturáku nebo na plácku vedle fotbalového hřiště konal bigbít.
I když má slovo bigbít
vícero významů, v kontextu výše zmíněných vět znamená taneční zábavu, kde
hraje rocková kapela, všichni přítomní se opijí (nezřídka i sami muzikanti),
spárují se a zamilují, Jarda s Luďkem si dají po hubě, protože Anča ze
Lhoty dala přednost tomu prvnímu, načež se nad kelímkem laciného truňku
velkolepě smíří.
Bigbít je v podstatě
český unikát – nikde ve světě se podobné zábavy nekonají. Bigbít totiž,
narozdíl od koncertu, trvá podstatně déle a kapela na něm nehraje tak důležitou
roli, na bigbít se totiž chodí za zážitkem – možná právě pro tu ránu pěstí,
možná pro vášnivý polibek ve stínech za kulturním domem, možná pro tanec
s vyhlédnutou osobou, možná pro stovku jiných...
Na bigbítu se tančí. Zní-li
rychlá píseň, jsou tanečníci rozděleni po skupinkách v kruzích, někteří
tak logicky tančí zády ke kapele. Když tato spustí píseň pomalou, takzvaný
ploužák, kruhy se rozpadnou v jednotlivé páry (což může vyústit ve zmíněný
spor Jardy a Luďka). Tancem se pro potřeby bigbítu rozumí všelijaké poskakování
a natřásání, mávání rukama a pohazování hlavou, to všechno jsou pohyby vlivem
nedostatku rytmického cítění nebo vlivem zkonzumovaného alkoholu dosti
chaotické a neuspořádané.
Jak už bylo řečeno, bigbít
se koná většinou na vesnici. Místní kulturák už sice pamatuje lepší léta,
hospodský má v nabídce pouze pivo, rum a zelenou, i přesto je bigbít tak
trochu svátkem – ovšem zatímco v plesové sezóně dámy kontrolují
bezchybnost svých večerních rób, slečny jdoucí večer na bigbít pečlivě
zjišťují, zda-li jsou džíny roztrhány na správných místech nebo odhaluje-li
přiléhavé tričko jejich ňadra tak akorát (tedy tak, aby své přednosti
dostatečně ukázaly ale zároveň nebyly označeny za kurtizány).
Bigbít je fenomén. Každý víkend stovky kapel v celé republice
vyrazí o několik vesnic dál, aby bigbít mohl proběhnout. Je jasné, že všechna
výše zmíněná fakta velkou spoustu lidí odradí a patrně i trochu vyděsí, na
druhou stranu právě ona fakta přitáhnou do všech těch polorozpadlých sálů
dostatek Mániček všeho věku. To proto, že Máničky bigbít milují, nemohou bez
něj žít a nedokážou si ho odepřít.
Petře, musim uznat, že jsem na to narazil náhodou a teda musim říct, že mi to dělá úsměv na rtu! :)
OdpovědětVymazat