Přestože Máničky
nejezdí za bigbítem kdovíjak daleko, je čas strávený na cestě nedílnou součástí
jejich konání. Aby se tedy mohly na jednotlivé štace nějak dopravit, potřebují
vozidlo nákladní, které pojme všechny zesilovače a bedny.
Zejména
v počátcích bigbítové kariéry cestují Máničky prostředky jejichž technická
způsobilost k jízdě je mírně řečeno diskutabilní. Jedná se většinou o
dodávky nespecifikovaného, zato vydatného stáří, které propůjčí k tomuto
účelu jedna z Mániček. Tato přibližovadla mají rozkvetlou karoserii,
spotřebu jako malý tank a po cestě je pro všudypřítomný rachot a vrzání
v podstatě znemožněna jakákoli debata. Ještě o level výše jsou pak všechny
skříňové Avie nebo dokonce vyřazené autobusy, výjimkou není ani přeprava
nástrojů na vozíku za osobákem.
Postupem času, tedy
s vyšší četností hraní a také cestování, pořídí některá z Mániček
vozidlo novější (zřídka se stává, že vůz pořídí kapela společnými silami). Toto
je patřičně zvelebeno, vyzdobeno insigniemi souboru a alespoň zpočátku
udržováno v čistotě. V drtivé většině případů ale péče o automobil
časem upadá, palubní deska a přilehlé prostory zaplní se prázdnými lahvemi,
krabičkami od cigaret a obaly od baget. Překročí-li situace únosnou mez
(rozuměj není vidět na cestu), svolají Máničky brigádu a vozidlo vyčistí, aby
ho mohly během dvou víkendů uvést do stavu naprosto stejného nepořádku. Proto
je pro bigbítovou kapelu pravým požehnáním Mánička, která vůz nejen pořídí, ale
vytrvale ho i udržuje v čistotě. Pak je možno zřít i přibývající propriety
typu navigace, rádia s displayem velikosti malé televize, držáčků na
popelníky a jiných podobných nezbytností.
Samo nakládání
aparátu do vozu je určitým dobrodružstvím – kapela během své existence
nashromáždí poměrně dost různých serepetiček, bez kterých se už na kšeftu
nedokáže nebo nechce obejít, z poloprázdného nákladového prostoru se tak
stane kopec beden, kufrů a tašek vypadávající zadními dveřmi. Naložit aparát je
už v této fázi trochu umění a připomíná to jakousi variaci známé hry
Tetris, která je ještě o mnoho veselejší v ranních hodinách, kdy Máničky
štaci opouštějí.
Cesty na bigbít jsou
většinou záležitostí okresních silnic, v posledních úsecích někdy i
místních komunikací nebo dokonce prašných stezek. Rychlost přesunu tedy není (a
to i vzhledem k nákladu) nijak závratná. Máničky tráví čas ve voze debatou
buď plny radostného očekávání, to v případě cesty na bigbít, nebo
unaveného konstatování, to v případě cesty z bigbítu. Zpáteční trasa
má ještě další úskalí, ať už je to ona zmíněná únava nebo lesní zvěř vrhající
se před automobil zpoza světelných kuželů.
Nedá se říct, že by
Máničky cestovaly rády anebo dopravu na štaci nesnášely, berou ji prostě jako
součást bigbítu. Když tedy uvidíte před kulturákem zastavit nápisy polepenou
dodávku, která po otevření dveří vyplivne do okolí oblaka cigaretového kouře a
kolem se začnou rojit podivné existence, vězte, že k vám přijela bigbítová
kapela.
Zážitky z cest
za bigbítem by vydaly na mnoho článků. Namátkou si vzpomínám, kterak nám cestou
do Sušice praskla pneumatika. Rezervu jsme měli, byla ovšem až za tunou
aparátu, takže jsme kousek za Švihovem všechno vyložili do prachu odpočívadla,
vyměnili kolo a znovu všechno naložili.
Případ, kdy téměř
došlo k návratu z bigbítu neobvyklým prostředkem, se udál
v Hradci u Stoda. Večírek po zábavě se mírně protáhl a bylo spotřebováno
výrazně větší než rozumné množství lihovin. Nejvíce opotřebovanou část souboru
napadlo, že z Hradce vede cesta domů i po vodě, čili bychom se mohli dopravit
na člunu. K tomu hned přidal svoji trošku do mlýna pořadatel, zhruba ve
stejném stavu jako my, který nabídl k propůjčení raft. Naštěstí nás tehdy
střízliví řidiči násilím odvlekli do vozů a dovezli domů standardním způsobem.
Ale nechybělo mnoho...
Ještě si vzpomínám na
zbořenou startovací bránu při návratu z hraní po závodech mopedů... Nebo
cestu z Prahy, přes dva bordely, kde jsme zapomněli několik členů výpravy,
po jejíž celé délce na zadních sedačkách zpěvák neúnavně zvracel...
A nebo... Raději už
ne. Zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat