Máničky a support

Anglické slovo support (znamenající též podporu) je synonymem pro daleko ošklivější české slovo předkapela. I přesto, že se Máničky věnují svým kšeftům, tedy zábavám celovečerním, stane se občas, že vyrazí někomu předskakovat jako support. Děje se tak ze dvou důvodů – buď mají Máničky zájem na této štaci působit i v budoucnu a potřebují se tak pořadateli ukázat, nebo jde o support souboru věhlasnému, což bude později kladně působit v portfoliu bigbítové kapely.

Oproti zábavám, které Máničky obvykle hrávají, má funkce předkapely jistá specifika, a to jak příjemná, tak nepříjemná. K těm příjemným patří rozhodně to, že Máničky na podobný kšeft vyrážejí pouze s takzvanou nástrojovkou, tedy pouze věcmi, které potřebují k samotnému hraní, zbytek aparátu je na místě přítomen a zvuk zajišťuje zvukař hlavní hvězdy večera. Dalším příjemným faktem budiž i to, že se Máničky většinou nemusí obávat o návštěvu – publika se sejde dostatek právě kvůli věhlasu souboru, kterému Máničky předskakují. Tím ovšem výčet kladů v podstatě končí.

Záporů je hned několik. Za prvé je to už zmíněný zvukař – i když jde o profesionála, který svůj aparát bravurně ovládá, bývá často nemilým zvykem, že zvuk je předkapelám tak trochu schválně przněn, aby poté hlavní program večera patřičně vynikl. Žádný ze zvukařů tento fakt samozřejmě nepřizná, všichni se holedbají tím, že oni předkapely takzvaně nestřílí, neboť by si tím poškodili svoje renomé, málo z nich se tak ovšem zachová (někdy i vlivem tlaku hlavních protagonistů – „Proč je pouštíš tolik?“...). O to více si Máničky po nabytých zkušenostech váží zvukařů, kteří svému tvrzení dostojí a nejen že Máničkám vyhoví a připraví jim slušný zvuk na podiu, ale návdavkem pustí i slušný zvuk mezi publikum.

Druhým záporem je pro Máničky fakt, že support trvá většinou čtyřicet pět minut až hodinu, což je doba krátká a Máničkám se zdá, že jen co se rozehrají, musí podium opustit. A pokud diváci reagují kladně a vyjadřují Máničkám podporu, mrzí to o to více. Jedná se však o logickou podstatu celého supportu a pokud Máničky chtějí někomu předskakovat, musí být s tímto smířeny.

Třetí zápor představuje finanční ohodnocení. I když už jsme si v jednom z minulých povídání jasně řekli, že bigbít se dělá pro lásku k němu a nikoli pro zisk, přece jen je třeba pokrýt náklady alespoň na cestu a občerstvení, což se v případě supportu skoro nikdy nepodaří, neboť předskakovat se jezdí v podstatě zadarmo (neb to má být pro Máničky čest).

Čtvrtým záporem bývá velmi často chování hlavních protagonistů, kteří, patřičně namyšleni, častují Máničky pohrdlivými úsměvy a komentáři, zdůrazňujíce tak svoji pozici v programu a připomínajíce Máničkám jejich mrzký úkol. I když i tento fakt v podstatě vychází z logiky supportu, je nasnadě, že i věhlasný interpret se ke svému okolí může chovat s jistou dávkou slušnosti a tolerance a ne jako sebestředný idiot.

I přes výše zmíněné se Máničky občasných předskakování účastní, příkoří s tím spojená snáší a v podstatě si tyto výlety mimo všední rutinu bigbítových zábav užívají. Některé z nich tajně závidí slavnějším souborům, některé se snaží pochytit, jak se to ve vyšší lize dělá, některé si jedou prostě zahrát a ostatní s tím spojené vůbec neřeší. Jednou se totiž může stát, že v pozici hlavního protagonisty večera stanou právě Máničky, jejichž supportem se stane nějaký začínající soubor. V podobných chvílích některé Máničky jaksi pozapomenou na vlastní zkušenosti s předskakováním a všechny uvedené zápory dají své předkapele sežrat úplně stejně, jako je musely spocívat samy. Možná si tím léčí svoje pošramocená ega, možná jen začínající kapelu připravují na fakt, že takhle to se supportem prostě obvykle bývá.

 
Za dobu trvání mé bigbítové kariéry jsem s různými soubory předskakoval už leckomu a vysledoval fakt, že vždycky je to otázka jakési lidskosti – i v první lize je spousta muzikantů, kteří se k těm méně známým nebo úplně neznámým chovají s respektem. Naopak je spousta těch, kteří by první ligu rádi hráli, zatím si ale osvojili pouze hvězdné manýry. Platí tak, že ego hraje významnou roli na všech úrovních bigbítového konání a rovněž platí, že blb zůstane blbem, ať už hraje první ligu nebo okresní přebor.