V minulém povídání o
Máničkách jsme zcela jasně definovali jejich vztah k publiku jako kladný.
Máničky skutečně, ostatně jako každý veřejně vystupující artista, publikum
milují a berou ho jako gró svého snažení. Tento libý vztah je poněkud narušen,
dostaví-li se na tancovačku element rozvratný a rušivý, jedná se zejména o
zástupce následujících skupin diváků:
1) Bojovníci
Bojovníci nejsou ani tak
fanoušky bigbítu, neboť je jim v podstatě jedno, nacházejí-li se na
bigbítové tancovačce nebo třeba diskotéce. Penzum Bojovníků je vždycky obdobné
– po požití většího množství omamných prostředků snaží se vyvolat konflikt,
nejlépe se sokem slabším, ze kterého se pak pokouší vymlátit duši. Samotný
pojem bigbítová zábava jaksi odporuje tomuto druhu činnosti, neboť valná
většina diváků jakoukoli agresi za zábavnou nepovažuje, stejně tak to vidí i
Máničky. Idiot z kategorie Bojovníků tak dokáže všem ostatním jinak slušně
rozjetou tancovačku přinejmenším otrávit.
2) Bořiči
Bořiči jsou diváci na zábavách
se poměrně často vyskytující, i jejich konání řídí především vyšší dávka
vypitého alkoholu. Klasický Bořič, obdobně jako většina publika, dodá si
nejprve odvahu několika sklenicemi oblíbeného truňku, načež vyrazí na parket,
v případě Bořiče je ovšem tato dávka vyšší. Zatímco ostatní účastníci
zábavy provozují taneční pohyby tak, aby sobě nebo ostatním pokud možno
neublížili, Bořiči vyvíjejí, často neúmyslnou, snahu o rozbití vybavení sálu
popřípadě pak aparátu přítomného souboru, do kterého padají neschopni ovládnout
koordinaci svých pohybů. Stejně jako Bojovníky, ani Bořiče nemají Máničky
v oblibě – pokud se totiž Bořiči dílo zdaří, stojí Máničky nemalé finanční
prostředky vrátit aparát do původního stavu (popř. pořadatele uvést do
původního stavu sál), v některých případech se pak též může napomínaný
nebo usměrňovaný Bořič proměnit v Bojovníka.
3) Lezci
Obvyklou náplní činnosti
Lezců je snaha dostat se na místa, kde nemají co dělat, zejména na podium.
Narozdíl od Bořičů je jejich konání vědomé (i když ho podnítí stejný spouštěč)
a vede k němu patrně jistá forma exhibicionismu nebo pocit méněcennosti,
kdy přítomný Lezec špatně nese, že kapela je na podiu vidět zatímco on pod
podiem nikoli. I Lezcům je často marné vysvětlovat princip rozložení jednotlivých
prvků taneční zábavy (tedy že kapela patří na podium a publikum na parket) a
někteří z nich mají též tendenci proměnit se po vykázání
z nepřístupných oblastí v Bojovníky.
Tyto tři skupiny diváků se
vymykají z teze o sympatiích Mániček k publiku, k nim totiž
zaujímají Máničky postoj zcela opačný, tedy výhradně nepřátelský až nevraživý.
Bohužel, skoro na každé tancovačce se alespoň jeden zástupce některé ze
zmíněných skupin ukáže a předvede i svoji charakteristickou show, čemuž se nedá
v podstatě nijak předejít, neboť lidská blbost je všudypřítomná a na první
pohled těžko rozeznatelná.
Pokud jsme na konci
minulého povídání o Máničkách definovali tzv. konstantu návštěvnosti, můžeme
v podobném určování veličin pokračovat i dnes a nastínit další, tentokrát tzv.
koeficient pitomosti, jehož hodnota se pohybuje obvykle v rozmezí 0,01 až
0,04. Vynásobíme-li uvedeným koeficientem počet účastníků taneční zábavy,
výsledkem bude pravděpodobný počet přítomných blbů spadajících do uvedených
kategorií publika...
Žádné komentáře:
Okomentovat