středa 17. srpna 2016

Máničky a publikum (2.)


V minulém povídání o Máničkách jsme zcela jasně definovali jejich vztah k publiku jako kladný. Máničky skutečně, ostatně jako každý veřejně vystupující artista, publikum milují a berou ho jako gró svého snažení. Tento libý vztah je poněkud narušen, dostaví-li se na tancovačku element rozvratný a rušivý, jedná se zejména o zástupce následujících skupin diváků:
1) Bojovníci
Bojovníci nejsou ani tak fanoušky bigbítu, neboť je jim v podstatě jedno, nacházejí-li se na bigbítové tancovačce nebo třeba diskotéce. Penzum Bojovníků je vždycky obdobné – po požití většího množství omamných prostředků snaží se vyvolat konflikt, nejlépe se sokem slabším, ze kterého se pak pokouší vymlátit duši. Samotný pojem bigbítová zábava jaksi odporuje tomuto druhu činnosti, neboť valná většina diváků jakoukoli agresi za zábavnou nepovažuje, stejně tak to vidí i Máničky. Idiot z kategorie Bojovníků tak dokáže všem ostatním jinak slušně rozjetou tancovačku přinejmenším otrávit.
2) Bořiči
Bořiči jsou diváci na zábavách se poměrně často vyskytující, i jejich konání řídí především vyšší dávka vypitého alkoholu. Klasický Bořič, obdobně jako většina publika, dodá si nejprve odvahu několika sklenicemi oblíbeného truňku, načež vyrazí na parket, v případě Bořiče je ovšem tato dávka vyšší. Zatímco ostatní účastníci zábavy provozují taneční pohyby tak, aby sobě nebo ostatním pokud možno neublížili, Bořiči vyvíjejí, často neúmyslnou, snahu o rozbití vybavení sálu popřípadě pak aparátu přítomného souboru, do kterého padají neschopni ovládnout koordinaci svých pohybů. Stejně jako Bojovníky, ani Bořiče nemají Máničky v oblibě – pokud se totiž Bořiči dílo zdaří, stojí Máničky nemalé finanční prostředky vrátit aparát do původního stavu (popř. pořadatele uvést do původního stavu sál), v některých případech se pak též může napomínaný nebo usměrňovaný Bořič proměnit v Bojovníka.
3) Lezci
Obvyklou náplní činnosti Lezců je snaha dostat se na místa, kde nemají co dělat, zejména na podium. Narozdíl od Bořičů je jejich konání vědomé (i když ho podnítí stejný spouštěč) a vede k němu patrně jistá forma exhibicionismu nebo pocit méněcennosti, kdy přítomný Lezec špatně nese, že kapela je na podiu vidět zatímco on pod podiem nikoli. I Lezcům je často marné vysvětlovat princip rozložení jednotlivých prvků taneční zábavy (tedy že kapela patří na podium a publikum na parket) a někteří z nich mají též tendenci proměnit se po vykázání z nepřístupných oblastí v Bojovníky.
Tyto tři skupiny diváků se vymykají z teze o sympatiích Mániček k publiku, k nim totiž zaujímají Máničky postoj zcela opačný, tedy výhradně nepřátelský až nevraživý. Bohužel, skoro na každé tancovačce se alespoň jeden zástupce některé ze zmíněných skupin ukáže a předvede i svoji charakteristickou show, čemuž se nedá v podstatě nijak předejít, neboť lidská blbost je všudypřítomná a na první pohled těžko rozeznatelná.

Pokud jsme na konci minulého povídání o Máničkách definovali tzv. konstantu návštěvnosti, můžeme v podobném určování veličin pokračovat i dnes a nastínit další, tentokrát tzv. koeficient pitomosti, jehož hodnota se pohybuje obvykle v rozmezí 0,01 až 0,04. Vynásobíme-li uvedeným koeficientem počet účastníků taneční zábavy, výsledkem bude pravděpodobný počet přítomných blbů spadajících do uvedených kategorií publika...

V dnešním článku jsme probrali tři skupiny diváků, které mohou být jak pro Máničky tak pro zbytek publika nebezpečné a Máničky by je ze všeho nejraději na tancovačkách vůbec nevídaly. Existují ovšem i další charakteristické okruhy obecenstva, od nichž sice Máničkám žádné nebezpečí nehrozí, svojí otravností ale mnohdy působí na duševní rovnováhu celého souboru. Povíme si o nich za týden v dalším, už třetím, pokračování stati o Máničkách a publiku.

Žádné komentáře:

Okomentovat