Máničky a publikum (3.)

V minulém povídání o Máničkách jsme probrali tři okruhy publika, z nichž se rekrutují jedinci relativně nebezpeční a extrémně otravní. Dnešní článek přidá do této plejády další množiny diváků od nichž sice žádná hrozba nepřichází, dokáží ale preludujícím Máničkám jejich konání také znepříjemnit. Jsou to:

4) Majitelé jukeboxu

Majitelé jukeboxu se zcela mylně domnívají, že bigbítová kapela je jakýsi přístroj, který po vhození bonbónu vydá zvučný tón dle jejich přání. Neustále bombardují Máničky žádostmi o zahrání rozličných opusů, které se většinou výrazně liší od repertoáru kapely. A tak zatímco Máničky publiku příčetnému rády hudební přání splní a zahrají žádanou píseň, Majitelům jukeboxů marně vysvětlují, že uvedené kusy neumí. Následuje argument „dyk to zahrajete, to neni složitý“, po kterém Máničky už jen hledají možnost úniku z tohoto rozhovoru. Majitelé jukeboxu často podléhají pocitu, že zaplacením vstupného dostalo se jim práva s kapelou plně disponovat a řídit její produkci, na opak často reagují velmi podrážděně.

5) Čerstvá krev

Zástupci této skupiny publika dorazí na zábavu zhruba hodinu před jejím koncem, ať už z nějakého pošahaného principu, že od začátku se nechodí, nebo z kalkulace, že v této chvíli už pořadatel nebude vybírat vstupné. Máničky v době příchodu Čerstvé krve už cca tři hodiny hrají a když za další hodinu zábavu ukončí, vyrojí se Čerstvá krev na parketu s kritikou, že kapela hraje málo a končí brzy. Nejveselejšími hláškami těchto chvil jsou „vy už končíte, vždyť já teď přišel“ a „za tohle vybíráte vstupný?“, což je zejména podařený argument, neboť valná většina Čerstvé krve se svým pozdním příchodem placení vstupného vyhne. Pořadatel uvádí na plakátech oznamujících veřejnosti konání zábavy i čas jejího začátku a jelikož bigbítová tancovačka není VIP večírek, kam se chodí nad ránem, v uvedený čas zábava většinou začne a také pak logicky někdy, zpravidla o čtyři až pět hodin později, končí – příchodem před půlnocí Čerstvá krev možná demonstruje svoje výsadní postavení na poli venkovských celebrit, nikdy ale nejapnou argumentací nedosáhne prodloužení produkce.

6) Teoretici hlav

Teoretici hlav jsou poměrně úzkou skupinou publika. Členové této množiny se rekrutují z řad garážových muzikantů, jejichž vlastní hudební tělesa v podstatě nevystupují a tito pak svůj um prezentují pouze na zkouškách. Obvykle si Teoretik hlav vybere jednu z Mániček kytaristek preludujícího souboru, kterou o pauze zahrne obrovským množstvím informací o špatném zapojení signálového řetězce dotyčné Máničky, zkritizuje zvuk jejího aparátu, popřípadě nadnese nevhodnost Mániččina zesilovače pro daný žánr. Následuje ohromující přehled Teoretikova vybavení, důkladný rozbor parametrů jeho nástrojů a aparátu, v neposlední řádě i výčet nedostatků ve hře Teoretikem oslovené Máničky. Dotyčnou Máničku kytaristku většinou podobná disputace vůbec nezajímá, ráda by pauzu strávila u piva a cigarety, a tak se pouze zeptá, kdy a kde může Teoretikovu kapelu vidět hrát – ve většině případů se dočká odpovědi typu „my zatím jenom zkoušíme, aby jsme to celý vypilovali“, v některých případech pak Teoretik hlav pronese tichou žádost, zda-li by nemohl se svojí kapelou Máničkám předskočit. Do množiny Teoretiků hlav nepatří veřejně aktivní muzikanti, neboť ti v době zábavy také někde hrají a pokud mají volno a náhodou se na Máničky přijdou podívat, neřeší s nimi watty a ohmy jejich zesilovačů.

Z výše uvedeného je jasné, že od v dnešním povídání popsaných skupin obecenstva nehrozí Máničkám žádné nebezpečí, pouze jim občas jejich bigbítové snažení trochu otráví. Zejména Majitelé jukeboxu a Čerstvá krev jsou k vidění na každé zábavě, Máničky si během své kariéry na jejich působení zvyknou a z míry je tak vyvedou pouze extrémně neodbytní zástupci těchto kategorií obecenstva.

             V předchozích článcích o Máničkách a publiku jsme definovali dvě jinde těžko použitelné veličiny - konstantu návštěvnosti a koeficient pitomosti. I dnes si představíme bigbítovou veličinu, a sice  frekvenci repertoárové součinnosti, která udává, jak často jsou schopny Máničky vyhovět přáním Majitelů jukeboxů. Frekvenci repertoárové součinnosti vypočítáme jednoduchým vzorcem

FRS = (PMJ / REP)*PONMJ

kde FRS je zmíněná frekvence repertoárové součinnosti, PMJ je počet Majitelů jukeboxů na zábavě přítomných, REP je počet písní, které má kapela v repertoáru a konečně PONMJ je počet opakovaných návštěv přítomných Majitelů jukeboxu (tato hodnota uvádí, kolikrát už Majitelé jukeboxu produkci Mániček navštívili). Obvyklým výsledkem uvedené rovnice je číslo nižší nebo blížící se 0,1 – hodnota FRS 0,1 udává, že jsou Máničky schopny reflektovat přání Majitelů jukeboxů zhruba v každém desátém případě. Pokud by FRS byla rovna jedné, jednalo by se o absolutní hodnotu této veličiny, při které by Máničky splnily každé přání Majitelů jukeboxu – tato možnost pohybuje se ale pouze v oblasti teorie.

            O dalších skupinách publika, které občas Máničkám lezou na nervy, si povíme zase za týden ve čtvrtém pokračování povídání o Máničkách a publiku.