středa 9. listopadu 2016

Máničky a nahrávání: 4. Money, money, money...


Jak už bylo v povídání o Máničkách několikrát zmíněno, bigbít není zrovna tou nejlukrativnější činností – mrzké honoráře, které za své preludování Máničky obdrží, většinou vrazí do údržby svých fidlátek nebo je propijí. Rozhodnutí navštívit profesionální nahrávácí studio přinese tedy problém, kde na to všechno sehnat peníze.
Máničky samozřejmě učiní určitá interní opatření – vyhlásí omezení spotřebovaných alkoholických nápojů, stejně tak si přestanou vyplácet i těch pár drobných, které doposud mezi sebe po hraní rozdělovaly. Pokud ovšem vládnou alespoň minimální matematickou gramotností, snadno spočítají, že tímto způsobem našetří na studio přibližně za dvacet let, což je doba, kdy většina z nich nejen že nebude hudebně aktivní, nýbrž bude vzhledem ke stylu svého života pravděpodobně mrtvá. Je tedy několik možností, jak se se situací vypořádat.
Tou první je případ, kdy Máničky zodpovědně střádaly alespoň část peněz bigbítem získaných v „klubové“ kasičce, takzvaně pro strýčka Příhodu, a mají tedy kam sáhnout. Tato možnost připadá v úvahu u souborů hrajících poměrně dlouho, majících štěstí na bezproblémový chod svého aparátu (čili nemusí investovat do jeho oprav a údržby) a hlavně souborů uvědomělých. Ruku na srdce, takových mnoho není...
Druhou možností je případ, kdy se na návštěvu studia Máničky složí. To má jistá úskalí – ne všechny Máničky žijí ve stejné situaci, ne všechny vydělávají na obživu stejným způsobem, ne všechny jsou stejně finančně gramotné. Když tedy některá z Mániček toto řešení navrhne, okamžitě vzniknou značné rozdíly v částkách, které jsou ochotny nebo schopny Máničky do natáčení desky investovat. V ideálním případě by měla být konečná suma rozdělena mezi Máničky rovnoměrně, protože ale ideální případy neexistují, vloží každá z Mániček do nahrávání jiný obnos, což se může později snadno stát pomyslným jablkem mnoha svárů – Mánička s největší investicí tento fakt ostatním dříve či později vyčte, zejména při různých nezdarech, které natáčení provázejí (a o kterých ještě bude řeč), její kolegyně naopak podlehnou pocitu, že si tato díky největší finanční zainteresovanosti nárokuje právo natáčení řídit. Nastává tak situace, kdy se Máničky, místo toho, aby si první natáčení v pořádném studiu jaksepatří užily, v podstatě pouze hádají a osočují.
Třetí možností, kterak studio financovat, je příchod mecenáše. Tato situace nenastává každý den, je v podstatě dosti ojedinělá, avšak podobné případy skutečně čas od času nastanou. I když je tato možnost tou nejméně pravděpodobnou, je pro Máničky nejpohodlnější – generální investor většinou nemá, krom požadavku na určitý počet hotových desek a reklamy na jejich obalech, nijak převratné nároky, Máničky jsou relativně v klidu a plně se soustředí na studiovou práci, která jim sama o sobě nadělá spoustu vrásek.
Ať už Máničky zvolí (nebo jsou nuceny zvolit) jakékoli řešení, po získání potřebného kapitálu nastává celkem radostné období, kdy Máničky vybírají nahrávací studio, vybírají písně, které nahrají, a těší se na realizaci první opravdové desky.

I když bigbít není zrovna oblastí, kam se investoři ženou utratit své prostředky, skutečně se to občas stává. Kapelu, ve které působím, tohle skutečně potkalo. Nezasloužili jsme se o to svým umem nebo skladatelskou precizností, kýžený výsledek přinesl název, který korespondoval s názvem obecně známého léku proti bolesti a horečce. Produktový manažer tohoto medikamentu nalezl v pojmenování našeho tělesa takové zalíbení, že dokázal na celé nahrání i vydání alba sehnat finance, navíc poté část výlisků distribuoval spolu se zmíněným lékem po lékárnách napříč celou republikou. I Máničky mají někdy štěstí...

Žádné komentáře:

Okomentovat