Jak už bylo v povídání
o Máničkách několikrát zmíněno, bigbít není zrovna tou nejlukrativnější
činností – mrzké honoráře, které za své preludování Máničky obdrží, většinou
vrazí do údržby svých fidlátek nebo je propijí. Rozhodnutí navštívit
profesionální nahrávácí studio přinese tedy problém, kde na to všechno sehnat
peníze.
Máničky samozřejmě učiní
určitá interní opatření – vyhlásí omezení spotřebovaných alkoholických nápojů,
stejně tak si přestanou vyplácet i těch pár drobných, které doposud mezi sebe
po hraní rozdělovaly. Pokud ovšem vládnou alespoň minimální matematickou
gramotností, snadno spočítají, že tímto způsobem našetří na studio přibližně za
dvacet let, což je doba, kdy většina z nich nejen že nebude hudebně
aktivní, nýbrž bude vzhledem ke stylu svého života pravděpodobně mrtvá. Je tedy
několik možností, jak se se situací vypořádat.
Tou první je případ, kdy
Máničky zodpovědně střádaly alespoň část peněz bigbítem získaných v „klubové“
kasičce, takzvaně pro strýčka Příhodu, a mají tedy kam sáhnout. Tato možnost
připadá v úvahu u souborů hrajících poměrně dlouho, majících štěstí na
bezproblémový chod svého aparátu (čili nemusí investovat do jeho oprav a
údržby) a hlavně souborů uvědomělých. Ruku na srdce, takových mnoho není...
Druhou možností je případ,
kdy se na návštěvu studia Máničky složí. To má jistá úskalí – ne všechny
Máničky žijí ve stejné situaci, ne všechny vydělávají na obživu stejným
způsobem, ne všechny jsou stejně finančně gramotné. Když tedy některá
z Mániček toto řešení navrhne, okamžitě vzniknou značné rozdíly
v částkách, které jsou ochotny nebo schopny Máničky do natáčení desky
investovat. V ideálním případě by měla být konečná suma rozdělena mezi
Máničky rovnoměrně, protože ale ideální případy neexistují, vloží každá
z Mániček do nahrávání jiný obnos, což se může později snadno stát
pomyslným jablkem mnoha svárů – Mánička s největší investicí tento fakt
ostatním dříve či později vyčte, zejména při různých nezdarech, které natáčení
provázejí (a o kterých ještě bude řeč), její kolegyně naopak podlehnou pocitu,
že si tato díky největší finanční zainteresovanosti nárokuje právo natáčení
řídit. Nastává tak situace, kdy se Máničky, místo toho, aby si první natáčení
v pořádném studiu jaksepatří užily, v podstatě pouze hádají a
osočují.
Třetí možností, kterak
studio financovat, je příchod mecenáše. Tato situace nenastává každý den, je
v podstatě dosti ojedinělá, avšak podobné případy skutečně čas od času
nastanou. I když je tato možnost tou nejméně pravděpodobnou, je pro Máničky
nejpohodlnější – generální investor většinou nemá, krom požadavku na určitý
počet hotových desek a reklamy na jejich obalech, nijak převratné nároky,
Máničky jsou relativně v klidu a plně se soustředí na studiovou práci,
která jim sama o sobě nadělá spoustu vrásek.
Ať už Máničky zvolí (nebo
jsou nuceny zvolit) jakékoli řešení, po získání potřebného kapitálu nastává
celkem radostné období, kdy Máničky vybírají nahrávací studio, vybírají písně,
které nahrají, a těší se na realizaci první opravdové desky.
Moc hezky sepsáno, jak se tvoří bigbít, jelikož hudby není nikdy dost. Sbírám hudební nástroje, které jsou pro běžné hraní neobvyklé anebo se spíše nehodí do všech hudebních stylů. Naposledy jsem přemýšlela, jak vybrat dešťovou hůl, jelikož se mi líbí její krásný zvuk s dlouhým dozníváním. Doufám, že se mi povede ho brzy sehnat a já se budu moci začít učit.
OdpovědětVymazat