I když toho bylo o bigbítu
v tomhle povídání zmíněno už celkem dost a i když o pořadatelích
tancovaček padne zmínka v každém druhém článku, ještě jsme se na ně
pořádně nepodívali. Uděláme to tedy dnes (a vlastně i příště).
Pořadatel bigbítové zábavy
je ten, který jde z kůží na trh a nese většinu rizik s tancovačkou
spojených. V drtivé většině je to pořadatel, který akci domluví, následně
zpropaguje (ať už pomocí plakátů nebo internetu, popřípadě kombinací obého), načež
se na celém podniku snaží neprodělat kalhoty. Být pořadatelem tancovačky je
funkce veskrze nevděčná, vždycky je totiž něco špatně – z jedné strany si
stěžují diváci, že to na baru vázne a navíc není k dostání jejich oblíbený
truňk, z druhé řvou na pořadatele Máničky, které mají v šatně zimu a
nedostatek chlebíčků. Po skončení zábavy pořadatel vyplatí Máničky, obsluhu, na
stranu dá peníz pro ochranný autorský svaz a na případný nájem kulturáku, načež
zjistí, že to všechno vlastně dělal zadarmo (což někdy může být ještě ta lepší
verze). Být pořadatelem tedy vyžaduje silné nervy a jisté zalíbení
v bigbítu – není náhodou, že leckterý pořadatel vlastně takovou Máničkou
je, ovšem na druhé straně pomyslné barikády.
Pořadatelé bigbítových
zábav se nejčastěji rekrutují z těchto skupin:
1) Nadšenci
Nadšenci jsou skutečnými
Máničkami. S bigbítem vyrostli, na bigbítu strávili mládí, pouze jejich
neschopnost na cokoli hrát je postavila do této role. Vlastně jim ani nezáleží
na tom, bude-li tancovačka zisková – pokud totiž zábava skončí na nule, jsou
spokojeni, že do toho nemuseli vrážet vlastní finance, dají si s kapelou
panáka a domluví další termín. Na zábavách pořádaných Nadšenci mají Máničky
perfektní servis, neboť Nadšenci si jich váží. Bohužel, Nadšenců ubývá...
2) Spolky
Kromě myslivců a hasičů,
kteří na vsích osnují začátkem roku bály, obývá ornou tancovačkovou půdu ještě
spousta dalších spolků, které zábavy pořádají. I zmínění hasiči čas od času
kromě tradičního plesu uspořádají bigbít, dalšími obvyklými pořadateli jsou spolky
sportovní. Výhodou těchto pořadatelů je fakt, že bigbít bývá často spojen
s nějakou další událostí, jako jsou hasičské závody nebo fotbalový turnaj
– akce probíhá po celý den, je tak o něco snazší naplnit pokladny u výčepů,
nemálo účastníků odpoledních kratochvílí pak zůstane i na večerní zábavu. A
zatímco pořadatel Nadšenec těžko shání kumpány do pořadatelské služby, spolky
mají obvykle dosti širokou základnu, aby tuto potřebu pokryly.
3) Zlatokopové
Zlatokopové jsou vlastně
opakem Nadšenců. K bigbítu mají pramalý vztah, zábavu pořádají hlavně
s vidinou vlastního obohacení. Je zvláštní, že ačkoli jde Zlatokopům o
finanční efekt a tedy i co největšího množství diváků, často fázi propagace
zcela podcení nebo se na ni vykašlou úplně. Jak už bylo mnohokrát zmíněno,
bigbít není zrovna výdělečná záležitost, většina Zlatokopů to po několika
zábavách s rozčarováním pochopí, na bigbít zanevře a vrhne se na pořádání
diskoték.
4) Města a obce
Obecní nebo městské
slavnosti jsou Máničkami velmi oblíbené podniky. Většinou se na nich neplatí
vstupné, o diváky tedy není nouze, stejně tak není nouze o honorář – město nebo
obec má na akci nějaký rozpočet, kde je částka za preludování Mániček dopředu
zkalkulována a je s ní počítáno. Často to mají tito pořadatelé dobře vyřešené
i po stránce organizační, akce tak jede podle plánu a bez zbytečných zádrhelů.
5) Agentury
Ano, i s agenturami se
občas Máničky potkají. Většinou jde o nějakou formu firemního večírku, kam jsou
Máničky najaty do role klaunů, kteří sice skoro nikoho nezajímají, jsou ale
agenturou dobře zaplaceni a je jim poskytnut kvalitní servis. V agenturách
většinou pracují profesionálové, jednání je tak korektní a vše domluvené bývá
splněno.
Ať už pořádá bigbítovou
zábavu kdokoli, vězte, že to není nikterak jednoduchá
a většinou ani nikterak
výdělečná záležitost. Být pořadatelem je nevděčné a stresující, není tedy divu,
že jich v celkovém měřítku spíše ubývá. O to víc si Máničky váží těch,
kteří zábavy s železnou pravidelností pořádají dál.
Já myslím, že vztah mániček a promotérů byl dlouhou dobu hodně na pohodu a dokonce i v novém tisíciletí se měly máničky dobře. Jenže pak se něco stalo a promotéři na to začali kašlat. akustika sálů se čím dál tím více zhoršovala, stejně tak jako letem stárnoucí schopnosti některých muzikantů. Teď mi přijde, že klasický underground hraje jen na pár místech v republice.
OdpovědětVymazat