Máničky a pořadatelé (2.)

Nyní už víme, že pořadatel je v zásadě alfou a omegou bigbítového dění, jehož prostřednictvím se Máničky dostávají ke všem kratochvílím, které z bigbítu plynou. Minule jsme sice načrtli několik skupin, ze kterých se pořadatelé rekrutují, je ovšem třeba podotknout, že jediné, na čem skutečně záleží, je zda-li pořadatel plní svoji funkci, tedy zda-li toho pořadatele dělá dobře.

Příklad dobrého pořadatele:

Pořadatel zavolá Máničce manažerce půl roku až rok před plánovanou zábavou. Nadnese termín, který předem zkontroloval na webových stránkách kapely, i tak má ale v záloze ještě několik termínů náhradních. Dohodne se s Máničkou manažerkou na podmínkách spolupráce, pokud zve bigbítový soubor poprvé, zpravidla se i sejdou přímo na místě, kde pořadatel ukáže Máničkám vše potřebné.

Dobrý pořadatel žádá o plakáty zhruba měsíc před zábavou. Poté, co mu je Máničky doručí (ať už osobně nebo např. poštou), vylepí je v širokém okolí a to v několika kolech, tedy tak, aby po určitém čase nahradil plakáty, které strhali vandalové nebo přelepila konkurence. Stejně usilovně propaguje dobrý pořadatel akci na internetu, popřípadě v rádiu. Několik dní před zábavou pak pořadatel zavolá znovu a ověří si již domluvený čas příjezdu bigbítového souboru.

Když kapela v den zábavy dorazí na místo, sál je příjemně vytopen, elektrický přívod natažen, bar je připraven zachránit vyprahlé Máničky. Pořadatel je pak po celou dobu tancovačky střízliv, bdí nad všeobecnou spokojeností a eliminuje případné problémy, nad ránem pak poskytne unaveným Máničkám proviant a taktéž jim vyplatí částku smluvenou za jejich produkci.

Příklad špatného pořadatele:

Pořadatel volá ve středu Máničce manažerce, zda-li by v sobotu kapela nepřijela hrát. Je nepříjemně rozladěn z toho, že Máničky na sobotu už kšeft mají, nakonec ale vytáhne ještě dva týdny vzdálený termín, na kterém se s Máničkami domluví. Na otázky ohledně elektrického přívodu odvětí, že je všechno v pohodě, protože minulý víkend u něj hrál Jarda ze Lhoty a jističe to vydržely (teprve posléze se zjistí, že Jarda jezdí v sestavě 1x Jarda + 1x klávesy...). Stejně otevřená zůstane i otázka honoráře, kterou pořadatel odbude notickou „uvidíme, jak to dopadne.“ Dále pořadatel uvede, že plakáty udělá vlastní. Když mu Mánička manažerka klade na srdce, že kapela potřebuje do sálu minimálně dvě hodiny před začátkem zábavy, nevidí v tom problém, podle svých slov je v podniku pořád.

Týden před zábavou volá pořadatel znovu s dotazem, kde tedy jsou ty plakáty. Mánička manažerka mu udiveně vysvětluje, že nahlásil plakáty vlastní, načež ale stejně sedne do auta a plakáty pořadateli odveze.

Je jasné, že po cestě na podobnou štaci nevidí Máničky plakát ani jeden. Když dorazí na místo, sál je zavřený a po pořadateli není ani stopy, telefon nezvedá. Zhruba za půl hodiny se pořadatel konečně objeví – s omluvou, že se včera nehorázně ožral, odemkne sál, načež jde zatopit. Máničky stěhují aparát na neuklizené a zmrzlé podium.

Pokud je Máničkami požadovaný elektrický přívod vůbec přítomen, vypadnou pojistky hned po prvním kontaktu (skutečně, Jarda a jeho klávesy nemají takový odběr jako bigbítový soubor). Pořadatel nahodí jističe, celá situace se samozřejmě opakuje, je tedy zřízen náhradní přívod z rodinného domku vedle kulturáku (který drží, ovšem jen do doby, než si jeho majitel potřebuje domíchat kolečko malty a kapelu nemilosrdně odpojí).

Pořadatel po další hodině konečně zprovozní výčep, více než žízni Mániček věnuje se ale žízni své, do začátku zábavy uvede se do stavu, který při příjezdu avizoval na minulou noc. Ještě předtím stihne předat Máničce manažerce plakáty, které mu zbyly – netřeba zmiňovat, že je to téměř identické množství s tím, které Mánička manažerka pořadateli dopravila.

Zábava proběhne, polovina diváků vstupné neplatí, neboť opilý pořadatel není schopen ho vybrat. Stejně probíhá i jednání Mániček s pořadatelem po konci tancovačky, pokud tedy pořadatel neusne nebo nezmizí...

Z předchozího textu je jasně patrné, že Máničky preferují pořadatele dobré. Špatných extrémů, jako je ten výše popsaný, je málo, avšak jsou. Většinou je ale Máničky potkají jenom jednou, příště už totiž podobné pořadatele posílají do patřičných míst a o to víc si váží extrémů dobrých.

Za těch skoro sedmnáct let s bigbítem jsem zažil mnoho pořadatelů, bohužel i několik popsaných ve druhém odstavci. Namátkou vzpomenu na Hrocha (celkem přiléhavá přezdívka), který v momentě našeho příjezdu dorážel desáté pivo a objednával rum. Když jsme vynosili aparát, nakoukl do sálu a zahalekal: „Ani to nestavte, stejně nikdo nepřijde.“

Měl pravdu. Když jsme asi po dvou hodinách aparát znovu naložili a vydali se k domovu, Hroch poklidně spal uprostřed prázdné hospody...