středa 8. února 2017

Máničky a ženy (1.)


 Mám rád holky. To je jediný důvod, proč dělám muziku. Zjistil jsem, že když máte kytaru, tak se prostě začnou samy svlíkat. A když na ni ještě umíte hrát, svlíkají se o dost rychleji.
Lemmy Kilmister

V mnoha předešlých povídáních o Máničkách jsme nastínili různé důvody, proč se vlastně Máničky bigbítu věnují. Zapomeňte na ně. Jediným důvodem, proč jsou Máničky ochotny snášet příkoří s bigbítem spojená, jsou ženy. Ano, bytosti mnohdy méně křehké, než se o nich vypráví, bytosti často vrtkavé, někdy proradné, každopádně bytosti, kvůli kterým berou Máničky do ruky kytaru a učí se první akordy. To, co je v bigbítovém snažení žene kupředu, je totiž potencionální přízeň žen.
Ne že by snad pro většinu Mániček bylo těžké dosíci zmíněné přízně jinak, je ovšem dokázáno (a sám velký Lemmy to úvodním citátem shrnul), že s kytarou na krku a metr nad publikem lze takto konat snáze. Ostatně i mužská část publika často vyráží na tancovačku právě z tohoto důvodu, kouzlo bigbítu a spotřebovaného alkoholu totiž dokáže zakrýt nejeden nedostatek.
Máničky hrají primárně pro ženy (pokud tvrdí opak, nevěřte jim), skládají písně o ženách a pro ženy a chtějí, aby se ženám jejich písně líbily, aby je dojaly, rozveselily nebo pobavily. Chtějí, aby si s nimi tančící ženy prozpěvovaly, zbožně na ně hleděly a pokud možno umdlévaly při jejich sólech. Proto Máničky preferují zábavy, kde je ženská část publika procentuelně vyšší. Má to i praktické důvody – ženy se většinou neperou (výjimky jsou ovšem dosti brutální), nemají snahu bořit Máničkám aparát a téměř nikdy se neopijí do té míry, že by aparát jakkoli znečistily, což se u mužské části diváctva zřídka stává. A vždycky je šance, že se některá z přítomných žen do některé Máničky neodkladně zamiluje.
I Máničky autorky považují ženy za svoji hlavní inspiraci. Pokud ženu mají a nemají ji dlouho, píší písně zamilované, jež danou ženu zcela nekriticky velebí. Pokud ženu mají déle, píší písně o stereotypu a nesplněných touhách. A pokud je žena opustí, píší písně o zradě a zlomených srdcích – toto období je nejvíce plodné, drtivá většina takto vzniklých písní je klišovitá a poměrně hloupá.
Z uvedeného je patrné, že kol žen se vlastně celý bigbít točí a bez žen by nemohl existovat. Vyvstává tedy otázka, zda-li to nakonec nebyly právě ženy, které bigbít vymyslely...

Máničky a ženy je téma natolik bohaté, že se s ním setkáme i v příštím povídání.

Žádné komentáře:

Okomentovat