středa 22. února 2017

Máničky a ženy (3.) - Ženy nebezpečné


V podstatě by se dalo celé téma dnešního povídání lakonicky shrnout tvrzením, že nebezpečnou ženou je pro Máničku každá žena vyjma její vlastní. I když je to řečeno lapidárně, není to tak daleko od pravdy...
Málokterá Mánička zůstává vůči přízni fanynek lhostejná, některé si dokonce stěžují, že za jinými členy souboru ohlíží se fanynek více než za nimi. I když jde často jen o jakousi hru, která s bigítem začíná i končí a která nemá žádných fyzických ani duševních následků, výjimky potvrzující pravidlo existují. Zejména manželky Mániček rekrutující se z řad bývalých fanynek nesou tento fakt s nelibostí, neboť si číhající nebezpečí dobře uvědomují.
O zábavových Andulkách už byla řeč v jednom z minulých dílů Mániček. Tato individua vyskytují se téměř na každé tancovačce, kde se snaží svést kohokoli z přítomného souboru, přičemž jim nezáleží ani na věku, ani na stavu, často se zdá, že ani na pohlaví... Zábavové Andulky jsou nebezpečné pouze z hlediska okamžitého hříchu, jejich zájem o Máničky končí s odjezdem souboru, o dva týdny později pak začíná opět, to už ale s příjezdem souboru nového a týká se tedy zcela jiných Mániček.
Bigbít je ovšem plný sličných žen, které mezi Andulky nepatří a které jsou s každým vypitým pivem ještě krásnější. V těchto případech už nehrozí pouze nebezpečí momentálního selhání, celá anabáze může přerůst ve vážnou komplikaci Mániččina současného vztahu, nezřídka pak v rozchod nebo rozvod (čímž se může celý kolotoč nastartovat znovu).
Velmi zvláštní kategorií komplikací souvisejících s ženami jsou pro Máničky manželky a ženy ostatních Mániček. Ano, i když ne často, i takové propletence vznikají. Ty už pak nelikvidují jen milostné vztahy zúčastněných, nýbrž i kapelu jako takovou. Zlaté pravidlo tedy praví, že na manželky a přítelkyně spoluhráček se nesahá i kdyby hrom bil.
V podstatě už pak ani nemá smysl zmiňovat případ, kdy je žena přijata do kapely, je celkem jedno, na jaký post. Dříve či později se do ní některá z Mániček zamiluje, velmi často hned dvě nebo tři najednou. Řešení v takových případech prostě neexistuje, končí to pouze rozpadem kapely, odchodem ženy z jejích řad nebo odchodem zamilovaných Mániček.
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že jsou ženy rozkladným faktorem bigbítu. Není tomu tak, je to opačně – ženy jsou hnacím motorem všech Mániček, jejich múzami i prokletím, na které ve svých písních nadávají. Bez žen by mnohé bigbítové kapely vůbec nevznikly, stejně tak jako mnohé hity znějící víkend co víkend českým venkovem. Akorát občas běh událostí poněkud komplikují...

Hrál jsem kdysi v kapele, jejímiž členkami byly hned dvě ženy. Odstavec o ženách v souboru mohu tedy potvrdit z vlastní zkušenosti – do zmíněných dam se neustále někdo zamilovával, byl jimi krutě odmilován, psal pak nenávistné písně o zhrzené a nepochopené lásce. Některé Máničky zase zamilování pouze předstíraly aby dosáhly intimního kontaktu, což pak nesly nelibě obě členky kapely. I když tedy bude můj názor pro různé feministky těžko uchopitelný a i když jsem vyznavačem rovnoprávnosti mezi pohlavími, tvrdím, že do bigbítové kapely žena nepatří ať už hraje jakkoli dobře. V budoucnu to totiž nic dobrého nepřinese... 

Žádné komentáře:

Okomentovat