středa 14. prosince 2016

Máničky a nahrávání: 9. Kruh se uzavírá


Máničky tedy vydají novou desku, natočenou v profesionálním studiu, a pokřtí ji na zábavě, kam sezvou rozličné hosty (ať už bývalé členy kapely nebo kolegy z kapel jiných). A nestane se vlastně nic...
I když Máničky berou křest desky jako slavnostní událost a předpokládají, že by jejich nový počin mohl znamenat určitý průlom ve vnímání jejich tvorby, nové CD je přijato v podstatě stejně jako to předchozí natočené v obýváku – pořídí si ho pár skutečně nadšených fanoušků, většinu návštěvníků tancovaček zajímá pouze to, na které webové adrese by se deska dala případně stáhnout. Z prostředků investovaných do nahrávání se Máničkám vrátí pouhý zlomek. V dalším běhu bigbítové kapely tak může nastat jeden z následujících případů:
1) Máničky na jakékoli nahrávání zcela zanevřou, neb pochopí, že to valného významu nemá a že desky vydávají víceméně pro sebe. Celá anabáze se tak stane černou dírou na finanční prostředky – pokud se Máničky snaží nahrávat nové desky pravidelně, musí také pravidelně hrát a veškeré finance touto činností získané odkládat stranou, aby je zhruba po dvou letech ona černá díra mohla spolknout.
2) I přesto, že nahrávání dalších desek nemá pro kapelu regionálního významu většího smyslu, nepoleví Máničky v této snaze, dál škudlí skromné prostředky získané hraním v kapelní kasičce a dál, v různé frekvenci, točí nová alba. Nadšení z nahraných písní sice trochu opadne, stačí ale k tomu, aby Máničky ihned po vydání desky začaly plánovat tu další. Co když to bude právě ona, která konečně všechno změní?...
3) Některá z Mániček pronikne do tajů moderních technologií a naučí se pracovat s produkčním softwarem natolik, že je možné další písně nahrát doma. Máničky se tak vrací zpátky do obýváku. I když toto řešení původně zavrhly, kvalita nově zaznamenaného materiálu je přece jen přesvědčí, že tato výrazně levnější cesta by mohla být cestou budoucí. Je jasné, že v domácím prostředí Máničky těžko vyprodukují nahrávku srovnatelnou s počinem studia, po zvládnutí všech nástrah domácího nahrávání jsou ale schopny se kvalitě studiových nahrávek alespoň přiblížit. Věčnou otázkou pak zůstává, zda-li není nahrávka z domácího studia pro potřeby bigbítového souboru zcela dostačující, neboť rádia a příbuzná média produkci Mániček nikdy přehrávat nebudou, internet snese všechno a fanouškům jde především o písně na nahrávce zaznamenané.
Ať už si Máničky zvolí jakoukoli z uvedených možností, jedno je jisté – nahrané CD už s nimi zůstane, vždycky se jím budou moci pochlubit a vždycky bude na jejich polici s disky zaujímat čelní místo. Všimněte si někdy výrazu některé z Mániček, když začne vzpomínat: „Tenkrát, myslím že v roce 2005, když jsme nahrávali...“

Máničky točí desky zejména pro sebe, neboť potřebují nějaký hmatatelný důkaz, že ten bigbít dělat umí. Tímto konáním potěší kromě sebe i úzkou skupinu příznivců, které tvorba souboru skutečně zajímá. Zbytku veřejnosti jsou písně Máničkami složené šumafuk, pokud už zábavu navštíví, vyžaduje zavedené standardy, které zná z rádií a na jejichž refrény si i po deseti pivech vzpomene.

Žádné komentáře:

Okomentovat