Máničky tedy vydají novou
desku, natočenou v profesionálním studiu, a pokřtí ji na zábavě, kam
sezvou rozličné hosty (ať už bývalé členy kapely nebo kolegy z kapel
jiných). A nestane se vlastně nic...
I když Máničky berou křest
desky jako slavnostní událost a předpokládají, že by jejich nový počin mohl
znamenat určitý průlom ve vnímání jejich tvorby, nové CD je přijato
v podstatě stejně jako to předchozí natočené v obýváku – pořídí si ho
pár skutečně nadšených fanoušků, většinu návštěvníků tancovaček zajímá pouze
to, na které webové adrese by se deska dala případně stáhnout.
Z prostředků investovaných do nahrávání se Máničkám vrátí pouhý zlomek.
V dalším běhu bigbítové kapely tak může nastat jeden z následujících
případů:
1) Máničky na jakékoli
nahrávání zcela zanevřou, neb pochopí, že to valného významu nemá a že desky
vydávají víceméně pro sebe. Celá anabáze se tak stane černou dírou na finanční
prostředky – pokud se Máničky snaží nahrávat nové desky pravidelně, musí také
pravidelně hrát a veškeré finance touto činností získané odkládat stranou, aby
je zhruba po dvou letech ona černá díra mohla spolknout.
2) I přesto, že nahrávání
dalších desek nemá pro kapelu regionálního významu většího smyslu, nepoleví
Máničky v této snaze, dál škudlí skromné prostředky získané hraním
v kapelní kasičce a dál, v různé frekvenci, točí nová alba. Nadšení
z nahraných písní sice trochu opadne, stačí ale k tomu, aby Máničky
ihned po vydání desky začaly plánovat tu další. Co když to bude právě ona,
která konečně všechno změní?...
3) Některá z Mániček
pronikne do tajů moderních technologií a naučí se pracovat s produkčním
softwarem natolik, že je možné další písně nahrát doma. Máničky se tak vrací
zpátky do obýváku. I když toto řešení původně zavrhly, kvalita nově
zaznamenaného materiálu je přece jen přesvědčí, že tato výrazně levnější cesta
by mohla být cestou budoucí. Je jasné, že v domácím prostředí Máničky
těžko vyprodukují nahrávku srovnatelnou s počinem studia, po zvládnutí všech
nástrah domácího nahrávání jsou ale schopny se kvalitě studiových nahrávek
alespoň přiblížit. Věčnou otázkou pak zůstává, zda-li není nahrávka
z domácího studia pro potřeby bigbítového souboru zcela dostačující, neboť
rádia a příbuzná média produkci Mániček nikdy přehrávat nebudou, internet snese
všechno a fanouškům jde především o písně na nahrávce zaznamenané.
Ať už si Máničky zvolí
jakoukoli z uvedených možností, jedno je jisté – nahrané CD už s nimi
zůstane, vždycky se jím budou moci pochlubit a vždycky bude na jejich polici
s disky zaujímat čelní místo. Všimněte si někdy výrazu některé
z Mániček, když začne vzpomínat: „Tenkrát, myslím že v roce 2005,
když jsme nahrávali...“
Žádné komentáře:
Okomentovat