Jakmile se bigbítová
kapela stane lokálně alespoň trochu známou, přestane Máničky bavit pravidelná
manipulace s aparátem a začnou se poohlížet po někom, kdo by jim tohle
břímě trochu ulehčil. Záhy řady souboru rozšíří figura (nebo figury), kterou
muzikantská hantýrka označuje jako bedňáka, trochu ohleduplněji pak zove se
tato funkce technik.
Bedňák (nebo technik, chcete-li) je samozřejmě rovněž Mánička, která ovšem neovládá žádný hudební nástroj, a tak ji láska k bigbítu přivede přes pravidelné návštěvy těchto produkcí až do řad některého ze souborů na scéně působících.
Bedňák (nebo technik, chcete-li) je samozřejmě rovněž Mánička, která ovšem neovládá žádný hudební nástroj, a tak ji láska k bigbítu přivede přes pravidelné návštěvy těchto produkcí až do řad některého ze souborů na scéně působících.
Úkolem bedňáka je
pochopitelně stěhování a stavění aparátu, postupem času se náplň jeho konání
rozšíří o natahování kabeláže, zásobování preludujících Mániček tekutinami nebo
třeba pořizování fotodokumentace, těm nejzručnějším je svěřeno i ladění
nástrojů. Tyto úkony vykonává bedňák nejlépe na začátku bigbítu, postupem času,
jsa ponechán víru zábavy, jeho snaha často upadá a nezřídka se stane, že na
konci produkce, kdy by měl unaveným Máničkám nejvíce pomoci s uklízením
podia, stává se bedňák nepoužitelný vlivem spotřebovaného alkoholu a je tak do
vozu stěhován spolu s aparátem. V tomto případě je mu hned na
následující štaci udělena důtka, zjihlý bedňák několik kšeftů seká latinu,
načež se celá situace opakuje...
Mezi Máničkami je
rozšířena zkazka, že právě bedňáci uloví během bigbítu nejvíce žen. Má to
určitou logiku – zatímco preludující Máničky mohou přítomné slečny udivovat
pouze svými výkony na podiu (čemuž většina přítomných žen nerozumí nebo
nevěnuje pozornost), bedňák je s nimi v přímém kontaktu, přitom ale
zůstává obklopen aurou toho, který ke kapele patří. Slečny pak, místo aby
čekaly až jimi vyhlédnutá Mánička sleze nad ránem z podia, upřednostní jistotu
okamžiku a tedy bedňáka.
Máničky často
hudrují, že jsou bedňáci jen přítěží zbytečně napájenou fondem souboru. Není to
pravda. Dobrý bedňák sice není moc vidět, když na bigbítu je, o to více ale
chybí, když s kapelou nejede. A to jsou chvíle, kdy si teprve Máničky přínos
bedňáka uvědomí.
Bedňáci to s Máničkami nemají lehké – některé Máničky, tak trochu zamindrákované z faktu, že hrají pouze okresní přebor, rozradostní pocit, že na pomyslném společenském žebříčku bigbítových pseudocelebrit zaujímá někdo ještě nižší postavení než ony, pocit nadřazenosti nad bedňákem pak ventilují jeho zbytečným peskováním a zadáváním úkolů postrádajících logiku. Bedňák toto sice chvíli snáší, ovšem dříve či později dojde k okamžiku, kdy pošle Máničky i jejich ega do patřičných míst. A nutno podotknout, že tak učiní zcela oprávněně a správně...