O blogu: 1. Jak Máničky vznikly

Kdysi dávno dostala se mi do rukou knížka Petra Rímského Ze života muzikantského, ještě během odpoledne jsem útlý svazek přečetl a náramně se bavil.

„Výborný. Chtělo by to napsat něco podobnýho, ale o bigbítu,“ říkal jsem druhý den sestře, která mi knížku přinesla, narážejíc tak na fakt, že se Rímského povídání točí hlavně kolem folkařů. Už tehdy jsem aktivně hrál a nadšení z knihy mi dokonce postrčilo k pár poznámkám. Jsem ale z principu líný a většinu podobných námětů nechám kolem sebe projít takřka bez povšimnutí.

Teprve začátkem roku 2016, kdy měla kapela poměrně dlouhou pauzu, jsem několik načrtnutých zkazek objevil při marné snaze uspořádat si archiv textů – v archivu zůstal nehorázný nepořádek a já naklepal první Máničky. A začalo mě to neskutečně bavit, hned první den do sešitu přibyly další stránky s poznámkami. Jako všechny texty, které ze mě vypadnou, nechal jsem i první dva díly Mániček asi týden uležet a pak je přednesl svým nejbližším, v tu chvíli už složka v Commanderu obsahovala tři další statě a já měl nejasnou představu o jejich prezentaci pomocí blogu. I tohle jsem nějaký čas zvažoval – jako nepříteli sociálních sítí mi to tak trochu nevonělo, nakonec jsem ale právě tuhle formu přijal a omlouvám si to principem knížky vydávané na pokračování...

Při psaní Mániček znovu zažívám všechny popisované eskapády a taškařice, každý článek má reálný základ prožité zkušenosti nebo zkušenosti sdělené některým spoluhráčem. Podle statistik sledovanosti a ohlasů (ať už těch skromných v komentářích na blogu, nebo mailech a textovkách) soudím, že se bavím nejen já – snad to tak bude i dál.

S psaním Mániček jsem oproti blogu zatím v dost velkém předstihu, zpravidla je nový článek umístěn na server už v pondělí s nastavením data zveřejnění na středečních 8.00 ráno. Některým čtenářům se stává, že se jim nové články na hlavní straně nezobrazují – pokud je to i Váš případ, zanechte mi noticku v komentářích. Jsem sice prachbídný ajťák a nesnáším kontakt s jakoukoli softwarovou podporou (neb záhy odhalí, jak málo o tématu vím), i tak bych se pokusil problém vyřešit.

Ve středu si můžete, tradičně, přečíst další díl Mániček.