Máničky a pořadatelé (1.)

I když toho bylo o bigbítu v tomhle povídání zmíněno už celkem dost a i když o pořadatelích tancovaček padne zmínka v každém druhém článku, ještě jsme se na ně pořádně nepodívali. Uděláme to tedy dnes (a vlastně i příště).

Pořadatel bigbítové zábavy je ten, který jde z kůží na trh a nese většinu rizik s tancovačkou spojených. V drtivé většině je to pořadatel, který akci domluví, následně zpropaguje (ať už pomocí plakátů nebo internetu, popřípadě kombinací obého), načež se na celém podniku snaží neprodělat kalhoty. Být pořadatelem tancovačky je funkce veskrze nevděčná, vždycky je totiž něco špatně – z jedné strany si stěžují diváci, že to na baru vázne a navíc není k dostání jejich oblíbený truňk, z druhé řvou na pořadatele Máničky, které mají v šatně zimu a nedostatek chlebíčků. Po skončení zábavy pořadatel vyplatí Máničky, obsluhu, na stranu dá peníz pro ochranný autorský svaz a na případný nájem kulturáku, načež zjistí, že to všechno vlastně dělal zadarmo (což někdy může být ještě ta lepší verze). Být pořadatelem tedy vyžaduje silné nervy a jisté zalíbení v bigbítu – není náhodou, že leckterý pořadatel vlastně takovou Máničkou je, ovšem na druhé straně pomyslné barikády.

Pořadatelé bigbítových zábav se nejčastěji rekrutují z těchto skupin:

1) Nadšenci

Nadšenci jsou skutečnými Máničkami. S bigbítem vyrostli, na bigbítu strávili mládí, pouze jejich neschopnost na cokoli hrát je postavila do této role. Vlastně jim ani nezáleží na tom, bude-li tancovačka zisková – pokud totiž zábava skončí na nule, jsou spokojeni, že do toho nemuseli vrážet vlastní finance, dají si s kapelou panáka a domluví další termín. Na zábavách pořádaných Nadšenci mají Máničky perfektní servis, neboť Nadšenci si jich váží. Bohužel, Nadšenců ubývá...

2) Spolky

Kromě myslivců a hasičů, kteří na vsích osnují začátkem roku bály, obývá ornou tancovačkovou půdu ještě spousta dalších spolků, které zábavy pořádají. I zmínění hasiči čas od času kromě tradičního plesu uspořádají bigbít, dalšími obvyklými pořadateli jsou spolky sportovní. Výhodou těchto pořadatelů je fakt, že bigbít bývá často spojen s nějakou další událostí, jako jsou hasičské závody nebo fotbalový turnaj – akce probíhá po celý den, je tak o něco snazší naplnit pokladny u výčepů, nemálo účastníků odpoledních kratochvílí pak zůstane i na večerní zábavu. A zatímco pořadatel Nadšenec těžko shání kumpány do pořadatelské služby, spolky mají obvykle dosti širokou základnu, aby tuto potřebu pokryly.

3) Zlatokopové

Zlatokopové jsou vlastně opakem Nadšenců. K bigbítu mají pramalý vztah, zábavu pořádají hlavně s vidinou vlastního obohacení. Je zvláštní, že ačkoli jde Zlatokopům o finanční efekt a tedy i co největšího množství diváků, často fázi propagace zcela podcení nebo se na ni vykašlou úplně. Jak už bylo mnohokrát zmíněno, bigbít není zrovna výdělečná záležitost, většina Zlatokopů to po několika zábavách s rozčarováním pochopí, na bigbít zanevře a vrhne se na pořádání diskoték.

4) Města a obce

Obecní nebo městské slavnosti jsou Máničkami velmi oblíbené podniky. Většinou se na nich neplatí vstupné, o diváky tedy není nouze, stejně tak není nouze o honorář – město nebo obec má na akci nějaký rozpočet, kde je částka za preludování Mániček dopředu zkalkulována a je s ní počítáno. Často to mají tito pořadatelé dobře vyřešené i po stránce organizační, akce tak jede podle plánu a bez zbytečných zádrhelů.

5) Agentury

Ano, i s agenturami se občas Máničky potkají. Většinou jde o nějakou formu firemního večírku, kam jsou Máničky najaty do role klaunů, kteří sice skoro nikoho nezajímají, jsou ale agenturou dobře zaplaceni a je jim poskytnut kvalitní servis. V agenturách většinou pracují profesionálové, jednání je tak korektní a vše domluvené bývá splněno.

Ať už pořádá bigbítovou zábavu kdokoli, vězte, že to není nikterak jednoduchá

a většinou ani nikterak výdělečná záležitost. Být pořadatelem je nevděčné a stresující, není tedy divu, že jich v celkovém měřítku spíše ubývá. O to víc si Máničky váží těch, kteří zábavy s železnou pravidelností pořádají dál.

Obecenstvo dorazivší na tancovačku má často tendenci organizaci akce kritizovat. I když je to někdy na místě, doporučuji si nejdříve podobnou funkci vyzkoušet – teprve poté se ukáže spousta nepříjemností s pořádáním tancovačky spojených, které byly před tím neznalému oku skryty.

Máničky a webovky

Prezentace není nikdy dost, a to ani na poli vesnického bigbítu. Ačkoli pořadatelé (a často i samy Máničky) vylepí na každou tancovačku po okolí plakáty a nahlásí její konání do oblastního rádia (kde to někdy i přednesou), překoná-li kapela počáteční porodní bolesti a stane-li se kapelou víceméně zaběhlou, čeká ji patrně i spuštění vlastního webu.

Dnes je pořízení webových stránek v podstatě banalitou – stačí si zvolit některý ze serverů poskytujících patřičné nástroje, popřípadě za celkem nízký peníz (nízký rozhodně v porovnání s ostatními provozními náklady souboru) opatřit doménu. Vytvořením webových stránek je pak pověřena Mánička, která k IT specializaci tíhne nejvíce.

I když už jsou webovky kapely v podstatě samozřejmostí, je mnoho souborů, které sice stránky spustí, jejich aktualizace pak ale vázne. Když si tedy Jarda z Dolní Lhoty přečte na plakátu neznámé jméno a zadá ho do vyhledávače, stránky kapely sice nalezne, poslední zmínka o koncertech je ale tři roky stará a složení muzikantů na webu prezentované je už dávno minulostí. Zejména u bigbítových souborů je toto častou nemocí, která jejich prezentaci spíše škodí.

Pokud Máničky nezvládnou ani základ ovládání webového editoru, je další možností, kterak být součástí internetu, jeden ze serverů, které se na profily kapel přímo specializují. I tady je ovšem potřeba zadat alespoň základní data a občas je zaktualizovat, jinak je to stejný případ jako u webu, který nechají Máničky ležet ladem.

Asi nejpopulárnějším prostředkem, jak kapelu ve světě jedniček a nul zviditelnit, je sociální síť. Většina Mániček je totiž tímto (vý)dobytkem zdegenerována stejně jako zbytek populace, takže se o případný profil souboru nejen stará, nýbrž ho i aktivně navštěvuje, přidává komentáře a rozesílá to všechno svým internetovým pseudopřátelům (tedy krom milionu vtipných fotek a videí posbíraných na jiných místech sítě). I případné odpůrkyně z řad Mániček musí tedy chtě nechtě uznat, že profil na sociální síti kapele prospívá. Jen je třeba brát s rezervou počet lidí, kteří se na síti nahlásí jako účastníci příští zábavy, ten se totiž s realitou často krutě rozchází...

Doba chvátá, technologie se mění každým dnem. Klasický plakát vylepený na dřevěnou desku vedle hospody se stává pomalu raritou nahrazenou neviditelnými vlákny celosvětové sítě. I proto by neměly Máničky internetovou prezentaci podcenit a pokud už vlastní web či profil zřídí, měly by ho spravovat pravidelně a kultivovaně.

Jsem přesvědčen, že i povídání o Máničkách by bylo více sledované, kdyby se mezi čtenáře dostávalo prostřednictvím sociální sítě. Bohužel pro Máničky, tedy alespoň ty z přítomných textů, trpím k sociálním sítím nefalšovaným odporem – pořád jsem totiž přesvědčen, že některé věci virtuálně nahradit nelze a snaha o to obejít tento fakt připadá mi tak trochu pitomá... 

Máničky a začátek roku

Přelom roku nese se sice ve znamení relativního klidu, který je pouze o silvestrovské noci poněkud narušen snahou opilců podpálit jeden druhého, hned poté ale na mnoha pracovištích dojde k takřka šílenému shonu. Tahle situace mne zastihla tak trochu v nedbalkách, proto minulou středu nevyšlo nové povídání o Máničkách. Pravidelným čtenářům se tímto omlouvám.

Začátek roku je obdobím poněkud rozporuplným. Zatímco veškeré spolky, které v obcích a vesnicích aktivně působí, horečně připravují plesy a bály, Máničky nemají do čeho píchnout. Jak už bylo minule řečeno, přijmou samozřejmě spoustu předsevzetí týkajících se úklidu zkušebny, tvorby nových písní a údržby aparátu, víme ovšem, jak to s podobnými vizemi bývá – ve zkušebně to dál vypadá jako na smetišti, místo nových písní stihnou v tomto období Máničky zapomenout i ty staré a do zimy, která panuje ve skladu aparátu, se nikomu nechce. Bigbít je prostě na měsíc až dva postaven mimo provoz.

Z tohoto vzorce mírně vybočuje pouze Mánička manažerka, která je pověřena správou fermanu. Ti nejaktivnější pořadatelé už mají termíny zamluveny, ti liknavější volají právě v tomto období, těm, kterým je to tak trochu jedno, volá zase Mánička manažerka sama (jsou určitá místa, kde si chce bigbítový soubor zahrát stůj co stůj znovu).

Zbytek souboru věnuje se převážně radostem světským. Pokud se vůbec potkává, je to v drtivé většině v restauračních zařízeních, kde pak nad větším množstvím škodlivého moku vedou Máničky zasvěcené a horlivé diskuse, jejichž cílem je zejména vyzdvihnout kvalitu vlastní bigbítové kapely a nedostatky všech kapel ostatních. V této činnosti jsou muzikanti napříč žánry velmi zdatní, věnují se jí pravidelně a s jistým zalíbením.

Existuje určité malé procento bigbítových souborů, které mají kromě rockových standardů v repertoiru i něco dechovek a táborákových hitů, díky čemuž se mohou prezentovat i na rozličných plesech. Valná většina Mániček však tyto kolegyně označuje za zaprodané hudlaře a zásadně odmítá zařadit mezi Smooke On The Water a Breaking The Law odrhovačku o mašince nebo hasičích, kteří neuhasili pivovárek.

Většina Mániček se těší, až tohle podivné období skončí. Nakonec je to většinou zaskočí, v den prvního bigbítu zjistí, že nemají paličky, kytara má prasklou strunu, zesilovač špatnou lampu, občas se také stává, že svůj nástroj nemohou vůbec najít (což měrou vrchovatou dokumentuje úsilí při domácím cvičení). Každý problém má ale svoje řešení a nic nemůže Máničkám zkazit radost z toho, že se jede znovu hrát.

Subjektivně využívám začátek roku, alespoň z pohledu bigbítového souboru, k sumarizaci nových nápadů a jejich převedení do digitální podoby. Lovím z telefonu úryvky nabroukaných melodií, nahraných v rychlosti třeba na ulici (pod neumělým na na na jsou v pozadí slyšet auta) a snažím se z nich slepit písničku. Někdy úspěšně, někdy méně. Každopádně, dosti songů, pod kterými jsem podepsán, vzniklo právě v období tohohle bigbítového klidu.