Máničky a začátek roku

Přelom roku nese se sice ve znamení relativního klidu, který je pouze o silvestrovské noci poněkud narušen snahou opilců podpálit jeden druhého, hned poté ale na mnoha pracovištích dojde k takřka šílenému shonu. Tahle situace mne zastihla tak trochu v nedbalkách, proto minulou středu nevyšlo nové povídání o Máničkách. Pravidelným čtenářům se tímto omlouvám.

Začátek roku je obdobím poněkud rozporuplným. Zatímco veškeré spolky, které v obcích a vesnicích aktivně působí, horečně připravují plesy a bály, Máničky nemají do čeho píchnout. Jak už bylo minule řečeno, přijmou samozřejmě spoustu předsevzetí týkajících se úklidu zkušebny, tvorby nových písní a údržby aparátu, víme ovšem, jak to s podobnými vizemi bývá – ve zkušebně to dál vypadá jako na smetišti, místo nových písní stihnou v tomto období Máničky zapomenout i ty staré a do zimy, která panuje ve skladu aparátu, se nikomu nechce. Bigbít je prostě na měsíc až dva postaven mimo provoz.

Z tohoto vzorce mírně vybočuje pouze Mánička manažerka, která je pověřena správou fermanu. Ti nejaktivnější pořadatelé už mají termíny zamluveny, ti liknavější volají právě v tomto období, těm, kterým je to tak trochu jedno, volá zase Mánička manažerka sama (jsou určitá místa, kde si chce bigbítový soubor zahrát stůj co stůj znovu).

Zbytek souboru věnuje se převážně radostem světským. Pokud se vůbec potkává, je to v drtivé většině v restauračních zařízeních, kde pak nad větším množstvím škodlivého moku vedou Máničky zasvěcené a horlivé diskuse, jejichž cílem je zejména vyzdvihnout kvalitu vlastní bigbítové kapely a nedostatky všech kapel ostatních. V této činnosti jsou muzikanti napříč žánry velmi zdatní, věnují se jí pravidelně a s jistým zalíbením.

Existuje určité malé procento bigbítových souborů, které mají kromě rockových standardů v repertoiru i něco dechovek a táborákových hitů, díky čemuž se mohou prezentovat i na rozličných plesech. Valná většina Mániček však tyto kolegyně označuje za zaprodané hudlaře a zásadně odmítá zařadit mezi Smooke On The Water a Breaking The Law odrhovačku o mašince nebo hasičích, kteří neuhasili pivovárek.

Většina Mániček se těší, až tohle podivné období skončí. Nakonec je to většinou zaskočí, v den prvního bigbítu zjistí, že nemají paličky, kytara má prasklou strunu, zesilovač špatnou lampu, občas se také stává, že svůj nástroj nemohou vůbec najít (což měrou vrchovatou dokumentuje úsilí při domácím cvičení). Každý problém má ale svoje řešení a nic nemůže Máničkám zkazit radost z toho, že se jede znovu hrát.

Subjektivně využívám začátek roku, alespoň z pohledu bigbítového souboru, k sumarizaci nových nápadů a jejich převedení do digitální podoby. Lovím z telefonu úryvky nabroukaných melodií, nahraných v rychlosti třeba na ulici (pod neumělým na na na jsou v pozadí slyšet auta) a snažím se z nich slepit písničku. Někdy úspěšně, někdy méně. Každopádně, dosti songů, pod kterými jsem podepsán, vzniklo právě v období tohohle bigbítového klidu.