Máničky a bedňáci

Jakmile se bigbítová kapela stane lokálně alespoň trochu známou, přestane Máničky bavit pravidelná manipulace s aparátem a začnou se poohlížet po někom, kdo by jim tohle břímě trochu ulehčil. Záhy řady souboru rozšíří figura (nebo figury), kterou muzikantská hantýrka označuje jako bedňáka, trochu ohleduplněji pak zove se tato funkce technik.
Bedňák (nebo technik, chcete-li) je samozřejmě rovněž Mánička, která ovšem neovládá žádný hudební nástroj, a tak ji láska k bigbítu přivede přes pravidelné návštěvy těchto produkcí až do řad některého ze souborů na scéně působících.

Úkolem bedňáka je pochopitelně stěhování a stavění aparátu, postupem času se náplň jeho konání rozšíří o natahování kabeláže, zásobování preludujících Mániček tekutinami nebo třeba pořizování fotodokumentace, těm nejzručnějším je svěřeno i ladění nástrojů. Tyto úkony vykonává bedňák nejlépe na začátku bigbítu, postupem času, jsa ponechán víru zábavy, jeho snaha často upadá a nezřídka se stane, že na konci produkce, kdy by měl unaveným Máničkám nejvíce pomoci s uklízením podia, stává se bedňák nepoužitelný vlivem spotřebovaného alkoholu a je tak do vozu stěhován spolu s aparátem. V tomto případě je mu hned na následující štaci udělena důtka, zjihlý bedňák několik kšeftů seká latinu, načež se celá situace opakuje...

Mezi Máničkami je rozšířena zkazka, že právě bedňáci uloví během bigbítu nejvíce žen. Má to určitou logiku – zatímco preludující Máničky mohou přítomné slečny udivovat pouze svými výkony na podiu (čemuž většina přítomných žen nerozumí nebo nevěnuje pozornost), bedňák je s nimi v přímém kontaktu, přitom ale zůstává obklopen aurou toho, který ke kapele patří. Slečny pak, místo aby čekaly až jimi vyhlédnutá Mánička sleze nad ránem z podia, upřednostní jistotu okamžiku a tedy bedňáka.

Máničky často hudrují, že jsou bedňáci jen přítěží zbytečně napájenou fondem souboru. Není to pravda. Dobrý bedňák sice není moc vidět, když na bigbítu je, o to více ale chybí, když s kapelou nejede. A to jsou chvíle, kdy si teprve Máničky přínos bedňáka uvědomí.

 
Bedňáci to s Máničkami nemají lehké – některé Máničky, tak trochu zamindrákované z faktu, že hrají pouze okresní přebor, rozradostní pocit, že na pomyslném společenském žebříčku bigbítových pseudocelebrit zaujímá někdo ještě nižší postavení než ony, pocit nadřazenosti nad bedňákem pak ventilují jeho zbytečným peskováním a zadáváním úkolů postrádajících logiku. Bedňák toto sice chvíli snáší, ovšem dříve či později dojde k okamžiku, kdy pošle Máničky i jejich ega do patřičných míst. A nutno podotknout, že tak učiní zcela oprávněně a  správně...