Nyní už víme, že pořadatel
je v zásadě alfou a omegou bigbítového dění, jehož prostřednictvím se
Máničky dostávají ke všem kratochvílím, které z bigbítu plynou. Minule
jsme sice načrtli několik skupin, ze kterých se pořadatelé rekrutují, je ovšem
třeba podotknout, že jediné, na čem skutečně záleží, je zda-li pořadatel plní
svoji funkci, tedy zda-li toho pořadatele dělá dobře.
Příklad dobrého pořadatele:
Pořadatel zavolá Máničce
manažerce půl roku až rok před plánovanou zábavou. Nadnese termín, který předem
zkontroloval na webových stránkách kapely, i tak má ale v záloze ještě
několik termínů náhradních. Dohodne se s Máničkou manažerkou na podmínkách
spolupráce, pokud zve bigbítový soubor poprvé, zpravidla se i sejdou přímo na
místě, kde pořadatel ukáže Máničkám vše potřebné.
Dobrý pořadatel žádá o
plakáty zhruba měsíc před zábavou. Poté, co mu je Máničky doručí (ať už osobně
nebo např. poštou), vylepí je v širokém okolí a to v několika kolech,
tedy tak, aby po určitém čase nahradil plakáty, které strhali vandalové nebo
přelepila konkurence. Stejně usilovně propaguje dobrý pořadatel akci na
internetu, popřípadě v rádiu. Několik dní před zábavou pak pořadatel
zavolá znovu a ověří si již domluvený čas příjezdu bigbítového souboru.
Když kapela v den
zábavy dorazí na místo, sál je příjemně vytopen, elektrický přívod natažen, bar
je připraven zachránit vyprahlé Máničky. Pořadatel je pak po celou dobu
tancovačky střízliv, bdí nad všeobecnou spokojeností a eliminuje případné
problémy, nad ránem pak poskytne unaveným Máničkám proviant a taktéž jim
vyplatí částku smluvenou za jejich produkci.
Příklad špatného
pořadatele:
Pořadatel volá ve středu
Máničce manažerce, zda-li by v sobotu kapela nepřijela hrát. Je nepříjemně
rozladěn z toho, že Máničky na sobotu už kšeft mají, nakonec ale vytáhne
ještě dva týdny vzdálený termín, na kterém se s Máničkami domluví. Na
otázky ohledně elektrického přívodu odvětí, že je všechno v pohodě,
protože minulý víkend u něj hrál Jarda ze Lhoty a jističe to vydržely (teprve
posléze se zjistí, že Jarda jezdí v sestavě 1x Jarda + 1x klávesy...).
Stejně otevřená zůstane i otázka honoráře, kterou pořadatel odbude notickou
„uvidíme, jak to dopadne.“ Dále pořadatel uvede, že plakáty udělá vlastní. Když
mu Mánička manažerka klade na srdce, že kapela potřebuje do sálu minimálně dvě
hodiny před začátkem zábavy, nevidí v tom problém, podle svých slov je
v podniku pořád.
Týden před zábavou volá
pořadatel znovu s dotazem, kde tedy jsou ty plakáty. Mánička manažerka mu
udiveně vysvětluje, že nahlásil plakáty vlastní, načež ale stejně sedne do auta
a plakáty pořadateli odveze.
Je jasné, že po cestě na
podobnou štaci nevidí Máničky plakát ani jeden. Když dorazí na místo, sál je
zavřený a po pořadateli není ani stopy, telefon nezvedá. Zhruba za půl hodiny
se pořadatel konečně objeví – s omluvou, že se včera nehorázně ožral,
odemkne sál, načež jde zatopit. Máničky stěhují aparát na neuklizené a zmrzlé
podium.
Pokud je Máničkami
požadovaný elektrický přívod vůbec přítomen, vypadnou pojistky hned po prvním
kontaktu (skutečně, Jarda a jeho klávesy nemají takový odběr jako bigbítový
soubor). Pořadatel nahodí jističe, celá situace se samozřejmě opakuje, je tedy
zřízen náhradní přívod z rodinného domku vedle kulturáku (který drží,
ovšem jen do doby, než si jeho majitel potřebuje domíchat kolečko malty a
kapelu nemilosrdně odpojí).
Pořadatel po další hodině
konečně zprovozní výčep, více než žízni Mániček věnuje se ale žízni své, do
začátku zábavy uvede se do stavu, který při příjezdu avizoval na minulou noc.
Ještě předtím stihne předat Máničce manažerce plakáty, které mu zbyly – netřeba
zmiňovat, že je to téměř identické množství s tím, které Mánička manažerka
pořadateli dopravila.
Zábava proběhne, polovina
diváků vstupné neplatí, neboť opilý pořadatel není schopen ho vybrat. Stejně
probíhá i jednání Mániček s pořadatelem po konci tancovačky, pokud tedy
pořadatel neusne nebo nezmizí...
Z předchozího textu je
jasně patrné, že Máničky preferují pořadatele dobré. Špatných extrémů, jako je
ten výše popsaný, je málo, avšak jsou. Většinou je ale Máničky potkají jenom
jednou, příště už totiž podobné pořadatele posílají do patřičných míst a o to
víc si váží extrémů dobrých.
Za těch skoro sedmnáct
let s bigbítem jsem zažil mnoho pořadatelů, bohužel i několik popsaných ve
druhém odstavci. Namátkou vzpomenu na Hrocha (celkem přiléhavá přezdívka),
který v momentě našeho příjezdu dorážel desáté pivo a objednával rum. Když
jsme vynosili aparát, nakoukl do sálu a zahalekal: „Ani to nestavte, stejně
nikdo nepřijde.“
Měl pravdu. Když jsme asi po dvou hodinách aparát znovu naložili a
vydali se k domovu, Hroch poklidně spal uprostřed prázdné hospody...
Žádné komentáře:
Okomentovat