středa 9. března 2016

Jak Máničky začínají s bigbítem


V sezóně plesů a bálů, v první čtvrtině roku, se i český venkov uchyluje ke kratochvílím vzdáleně připomínajícím slavný dýchánek v Opeře. Jednotlivé místní spolky (tedy hasiči, myslivci nebo rozliční sportovci) vyvěsí plakáty a uspořádají bál, kde orchestr většinou nevalné úrovně hrající všechno od dechovky až po rockovou klasiku doprovází tanec špatně oblečených sedláků. A protože se v tomto období jedná často o jedinou kulturu široko daleko (jakkoli může být pojem kultura v této souvislosti diskutabilní), účastní se těchto radovánek nezřídka i několik Mániček.
Mánička v den bálu vytáhne ze skříně džíny dosud neroztrhané a nejméně prané (i přesto už si je předem vědoma opovržlivých pohledů pořadatelů ve špatně padnoucích sakách) a vyrazí do společnosti. Většinou ji ale hudební produkce znechutí natolik, že navštíví nálevní pult častěji než je zdrávo. A právě tady dojde k prvním krůčkům k bigbítu - Mánička totiž u baru dřív nebo později potká podobně smýšlející osobu a po několika rundách lidových nápojů spolu vyrazí zpátky na sál, aby přítomný orchestr podrobili patřičné kritice.
Doba už je pokročilá, hudební soubor už odehrál něco polek a valčíků, je tedy třeba přiložit pod kotel – trumpetista odkládá křídlovku a bere do ruky kytaru, těleso se záhy pokouší o interpretaci rockové klasiky, která je ovšem většině publika neznámá a zasvěcenému zbytku k smíchu (pokud tedy tento dokáže reprodukovaný opus vůbec rozeznat). Máničky v tu chvíli zažívají intenzivní směsici pocitů – na jedné straně mají radost z toho, že slyší známou píseň, na straně druhé jsou upřímně zděšeny jejím przněním.
„Vždyť bys to zahrál líp,“ řekne jedna Mánička druhé, vzpomínajíc tak na její znalost všech sedmi (podle ní) existujících kytarových akordů. Druhá Mánička si na oplátku uvědomí, že při cestě z poslední pijatiky ta první mlátila víkem od popelnice tak umně, že rytmicky s přehledem zastínila bubeníka hrajícího orchestru.
Ještě nějakou dobu Máničky mudrují a vzájemně se ujišťují, že by role muzikantů zvládly daleko lépe než přítomní hudebníci (kterým svůj názor vlivem odvahy zprostředkované zkonzumovaným alkoholem často přednesou a jsou pak vykázány do patřičných mezí), načež se domluví, že se druhý den sejdou v hospodě a založí kapelu, aby všem ukázaly, jak se má bigbít doopravdy dělat.

Netvrdím, že bigbítová kapela vzniká vždycky výše zmíněným způsobem - sám jsem ale u podobného příkladu byl (ano, byl jsem jednou z hudrujících Mániček) a sám jsem v takto založené kapele hrál. Máničky totiž dokážou založit bigbít i ve chvíli, kdy se sálem ozývá ryčné „Já jsem malý kominíček, šupsajdá...“

8 komentářů:

  1. Ty ses dobrej kominicek😂Pobavilo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to splnilo účel... Děkuju.

      Vymazat
    2. Splnilo..to by jsi mohl přidat i nějakou část knížky ;-)

      Vymazat
  2. ... já myslim, že se tam zpívá "mysliveček", ale taky se bavím. Moc dobrý !!! Ilona

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. https://www.youtube.com/watch?v=gI42od8idPo
      Každopádně dík.

      Vymazat
    2. Díky za odkaz, rozšířil jsi mě obzory, mám mezery :-D. Já myslela tuhle https://www.youtube.com/watch?v=B693RuqTIG4 Měj se I.

      Vymazat
    3. Tam ovšem chybí Cimrmanova akustická konstanta "šupsajdá"...

      Vymazat
    4. :-DDD jó, ta tam fakt chybí I.

      Vymazat