Máničky a zdraví (1.)

Ať už to může vlivem minulých povídání působit jakkoli, i Máničky patří mezi obyčejné smrtelníky a stejně jako ostatní jedinci tohoto druhu jsou i ony vystaveny působení povětrnostních vlivů, virových infekcí, nebezpečí úrazu a dalších podobných nepříjemností. Je tedy nasnadě, že čas od času vyrážejí Máničky na kšeft plny různých neduhů. Zrušit hraní je až krajní možností (neboť kšeft je svatý), proto nemocné Máničky trpí (některé tiše, některé velmi hlasitě), ale hrají. Není potřeba příliš podotýkat, že pro svůj víceméně zhýralý životní styl a nezřídka i chatrnost tělesných schránek jsou Máničky pro viry a bakterie poměrně snadným cílem, neboť jejich imunita je dávno bigbítem pošlapána a výrazně oslabena. Následující odstavce se nám tedy pokusí přiblížit, s čím a jak Máničky nejčastěji bojují.

1) Máničky a hlasivky

Hlasové ústrojí je u zpívajících Mániček velmi zatěžovaným orgánem - nejenže je vystaveno pravidelnému několikahodinovému řevu, prováděnému v drtivé většině bez jakéhokoli tréninku či školení, navrch je ještě huntováno množstvím vykouřených cigaret, vypitých nevhodných nápojů a vlastně bigbítovým prostředím obecně, neboť příliš nekuřáckých sálů neexistuje. Přidá-li se k tomuto ještě nachlazení, chřipka nebo zánět dýchacích cest, leze z úst Máničky zpěvačky, jejíž výkon je i v plném zdraví často diskutabilní, cosi mezi chrochtáním a šeptáním teplého vánku. Existuje mnoho babských rad, které ordinují na stržený hlas ledacos, od syrového vejce až po různé zábaly, všechny ale mají jeden společný rys – v podstatě nefungují. Jedinou cestou je tak hlasový klid a prevence skládající se z hlasové hygieny a pravidelného cvičení, přičemž ani jednu z těchto kratochvílí Máničky nepěstují, takže to v případě nemocných hlasivek lidově řečeno „přeřvou“. Tuto techniku používají Máničky až do chvíle, kdy už toho mají hlasivky dost a definitivně vypnou, Máničky jsou poté na několik týdnů odkázány na tužku a papír, přičemž se dušují (v plameně psaných projevech), že přestanou kouřit a budou o hlasivky pečovat. Nepřestanou a nebudou – jen co hlas naskočí, chovají se k němu stejně hrubě jako před tím.

Máničky zpěvačky jsou poměrně vděčnými zákaznicemi v lékárnách – na porouchané hlasivky žádají od lékárníků zázračné elixíry, ti jim doporučují rozličné šumivé kapsle a cucavé tablety, které kromě efektu vyprázdnění Mániččiných peněženek příliš úlevy nepřinášejí. I tak před následujícím víkendem stojí Máničky zpěvačky u pultu lékárny znovu a znovu žádají něco, co už skutečně zabere.

2) Máničky a chřipky, angíny, virózy...

Stejně jako každý jiný člověk, i Máničky snášejí uvedené choroby různě, pokud je to ovšem jen trochu možné, na kšeft vyrazí. Horečka, která jmenované neduhy zpravidla provází, tak ještě zvýší už tak výrazné horko na podiu způsobené světelným parkem kapely. Máničky preludující s podobnou nemocí se tedy potí ještě více než jindy, trsátka a paličky jim padají z rukou, pot jim teče do očí. Hraní pak znepříjemňují další obvyklé projevy těchto chorob – bolest kloubního a svalového aparátu, malátnost, únava. Odehrát v takovém stavu tacovačku není pro radost, ale za trest, takže se Máničky těší, až to všechno skončí a konečně se vyrazí domů.

Kdysi, když jsem působil ve své první kapele, přinesl kytarista zaručený recept na vykřičené hlasivky – svaříme tři dvanáctistupňová piva, půl kila medu a jednu Francovku. Okamžitě jsme tedy recepturu vyzkoušeli a skutečně se zdálo, že pomáhá, byl to ale pouze efekt opilosti, který medicína způsobila. Krom toho, že jsme se druhý den probrali do jedné z nejhorších kocovin, nefungovaly přetažené hlasivky dobře čtrnáct dní.

Pamatuju také, jak jsem vyrážel na bigbít s teplotou 39.4, což byl sám o sobě už prakticky halucinogenní stav. Když jsem pak na místě podpořil spolykané léky dvěma pivy, celé se to proměnilo v jakousi šmouhu, která zmizela až při usnutí. Zapřísahal jsem se, že podobnou volovinu už neudělám a příště se bude muset hraní odpískat. Udělal, neodpískalo se nic...

O dalších nástrahách bigbítového konání s rozličnými neduhy si povíme příští týden.