středa 21. září 2016

Máničky a zdraví (2.)


Minule jsme si řekli o potížích Mániček s hlasovým ústrojím a také jak vypadá kšeft odehraný s horečnatou chorobou. Dnes budeme ve výčtu neduhů pokračovat.
3) Máničky a úrazy
V jedné knize věnující se výuce kytarové hry se píše, že by se kytaristé měli vyhnout skládání uhlí, vrhu koulí a v podstatě veškeré manuální práci vůbec. A je to svatá pravda... Máničky jsou ovšem bytosti nepoučitelné, s oblibou tak berou v den zábavy do ruky šroubováky, vrtáky a dláta, aby si je o několik okamžiků později vrazily do ruky. Je samozřejmostí, že ke zranění dojde vždycky na té části těla, kterou Mánička ke hraní nezbytně potřebuje, většinou tedy právě na pažích, u bubeníků připadají v úvahu ještě dolní končetiny. Po zastavení krvácení začne postižená Mánička sčítat škody a uvažovat, zda-li je večerní tancovačka hratelná, tyto případy se dělí zhruba půl na půl – v polovině případů zatne Mánička zuby, oblepí postiženou oblast a později zakrvácí hmatník kytary. V druhé polovině případů se musí zábava zrušit nebo odehrát bez zraněné Máničky, neboť se tato místo bigbítu odebere na šití.
Další oblastí, kde si Máničky zahrávají s nebezpečím úrazu, je bezesporu sport, který se rovněž s hrou na jakýkoli hudební nástroj příliš nesnáší. I přesto si Máničky až neuvěřitelně často natahují kolení vazy při fotbale, lámou prsty při volejbale, vyhazují klouby při atletice nebo hokeji. I ve sportovním odvětví jsou Máničky velmi vynalézavé a přicházejí na mnoho rozličných způsobů, jak si ublížit.
V neposlední řadě je třeba zmínit chvíle, kdy jsou Máničky samy sobě nebezpečné jaksi z principu vlivem spotřebovaných škodlivých nápojů. Děje se tak na konci zábavy, kdy Máničky balí aparát, přičemž ty více ovlivněné dokážou často přijít s vyloženou kravinou, která pak končí zraněním a dlouhou absencí – jako jeden příklad z mnoha můžeme uvést ježdění na čemkoli, co má kolečka (a budete se divit, casů a kufrů, které jsou tímto prvkem vybaveny, nachází se v arzenálu kapely hned několik). Podobná jízda v podobném stavu končí často kolizí s jinou Máničkou nebo jiným kusem aparátu, fatálnost podobných nehod má široký rejstřík, od několika modřin až po noční návštěvu pohotovosti s ošklivě vypadající ranou vyžadující několik stehů.

Jak je z uvedeného vidět, jsou Máničky náchylné ke zranění stejně jako zbytek populace, na dobře míněné rady nedají a často se zcela zbytečně věnují činnostem, které je pak z bigbítu na nějaký čas vyřadí. Analyzovat poté celou událost je už zhola zbytečné, stejně tak zbytečné jsou  i veškeré sliby Mániček, že se příště podobným činnostem vyhnou – nikdy se tak nestane.

Za zhruba patnáctiletou bigbítovou kariéru už jsem zažil podobných úrazů mnoho. Mohl bych zmínit bubeníka, kterého jsme nabádali, aby nehrál fotbalový turnaj, který jsme večerní zábavou ukončovali – poté, co ho odnesli ze hřiště, jsme ho večer nosili na podium a z podia. Mohl bych zmínit krásný volejbalový blok, při kterém mi smečař soupeře zlomil malíček. Coby mladý, nerozvážný a bigbítu chtivý jsem sádru sundal po dvou týdnech a šel hrát (prst mne bolí dodnes). Mohl bych zmínit stěhování aparátu, při kterém si kytarista souboru utrhl kus prstu o futra, neboť nedokázal jít rovně. Mohl bych zmínit zpěvákovu zánovní motorku a dobře míněné rady typu „nelze na to, vole.“ Mohl bych zmínit... Mohl bych zmínit celou plejádu podobných událostí, všechny mají společné jeden rys – Máničky se při nich vždycky montovali do oborů a činností, kde bylo zranění silně pravděpodobné a nikdy neposlechly ostatní kolegyně, které je před podobným konáním varovaly. Máničky jsou totiž v tomto ohledu skoro všechny stejné – případnému nebezpečí uvěří až v okamžiku, kdy už si hubu rozbily.

O dalších zdravotních strastech souvisejících s bigbítem si povíme za týden.

Žádné komentáře:

Okomentovat