A já mu odpověděl: „Abys měl kocovinu,
musíš přestat pít.“
Lemmy Kilmister
Alkohol je nedílnou součástí
bigbítové subkultury jako takové – pod vlivem alkoholu spousta Mániček na
tancovačkách hraje, popíjení se Máničky oddávají po ukončení zábavy, opíjí se
většina publika a nezřídka i pořadatelé. Jakkoli toto konstatování může působit
hrůzostrašně, je to prostý fakt – alkohol je s bigbítem nerozlučně spjat.
Máničky objednávají první
piva hned po příjezdu na místo konání zábavy, což je zhruba dvě hodiny před
začátkem. Postupem času se, tedy alespoň ty zodpovědnější, naučí
s alkoholem do určité míry zacházet a dokážou tak přežít do konce
tancovačky v provozuschopném stavu. Opačný případ je totiž malér.
Opilá Mánička je na podiu
postrachem svých spoluhráček, neboť se její preludování stává nevyzpytatelným.
Jedná-li se o Máničku zpěvačku, nasazuje tato pěvecký part falešně (tedy ještě
více falešně než jindy) a v místech, kam vůbec nepatří, navíc není schopna
reprodukovat text písně a na jeho vytištěnou formu, ležící před ní, už nedokáže
zaostřit. Ostatní Máničky, které jsou pro vystoupení vybaveny mikrofony, aby hlavní
zpěv podpořily tzv. vokály, začnou přizvukovat zpěvové lince mnohem více než
obvykle, což má jediný cíl – udržet opilou Máničku zpěvačku v alespoň
nějakých mantinelech. Je asi jasné, že se to nepodaří skoro nikdy.
Pokud se opijí hráčky na
strunné nástroje, tedy Máničky kytaristky nebo basistky, začnou vyrábět
neobvyklé množství přehmatů (jakkoli tyto kratochvíle k jejich hře patří),
pletou akordy a celá harmonie písně se začne hroutit. Nasadí-li takto
indisponovaná Mánička ke kytarovému sólu, zbytek souboru trne v obavách
(po několika taktech se ukáže, že v obavách oprávněných), neboť se sólem
má Mánička potíže obvykle i ve střízlivém a soustředěném stavu. Spoluhráčky pak
už jenom vyděšeně sledují nepřítomný pohled Máničky kytaristky, která si
prohlíží svůj nástroj snažíc se tak dopočítat celkového počtu strun na něm
natažených. Pokud kapela disponuje dvěma Máničkami kytaristkami, dá se
alkoholové opojení jedné z nich řešit jejím vypnutím a vykázáním
z podia, kde tato ovšem dokáže natropit možná ještě větší neplechu než na
něm.
Největší katastrofou pro
hladký průběh vystoupení je omámená Mánička bubenice. Tempa jednotlivých písní,
které tato udává, se v těchto chvílích povážlivě mění, často i během
jediného kusu, a tzv. přechod či break téměř nikdy neskončí správným nasazením
následující rytmické pasáže. Konce písní pak vypadají, jako když se na bicí
soupravu vysype pytel brambor.
Společným rysem všech
alkoholem omámených Mániček je pocit, že je jejich výkon bezvadný a nadmíru
vydařený, kteréžto přesvědčení logicky zbytek souboru mírně řečeno nesdílí.
Opilá Mánička cítí se být hvězdou a často nasadí krom falešné interpretace
svého partu ještě prvky pódiové show, v tomto stavu inovované o vrávorání,
vrážení do ostatních spoluhráček a v případech nejhorších i o pády.
Dochází pak tedy ke sporům, kdy opilá Mánička po zábavě svůj výkon zuřivě
obhajuje a výtky ostatních Mániček shledává nesmyslnými. Jako důkaz mohou
v tomto okamžiku posloužit nahrávky z mixážního pultu, za jejich
absence se mnohdy indisponovanou Máničku o nevalné kvalitě jejího výkonu
přesvědčit nepodaří.
Zvláštní kapitolou
s alkoholem spojenou je konec zábavy, tedy chvíle, kdy by Máničky měly
zabalit a naložit aparát, v ideálním případě se pak vydat k domovu.
V těchto okamžicích nezřídka propadnou neřízené konzumaci i Máničky
zodpovědné, aparát tak stojí netknut v herní poloze, zatímco Máničky
houfně okupují nálevní pult jsouc peskovány několika řidičkami, které
s nimi tuto chvíli sdílet nemohou. Aparát je nakonec sbalen právě Máničkami
řidičkami, trvá to samozřejmě podstatně déle, tyto pak celou cestu domů buď
zarytě mlčí nebo nadávají obveseleným spoluhráčkám, kterým je jejich hartusení
zpravidla úplně fuk. Před další štací dochází k improvizované schůzi na
téma Vliv alkoholu na hladký průběh zábavy, v jejím průběhu dojde
k dalším výčitkám, následně pak omluvám a slibům. Je asi zbytečné
podotýkat, že sliby jsou to plané a celá situace se v horizontu několika
příštích zábav opakuje.
Alkohol k bigbítu
prostě patří a je pouze na Máničkách, zda-li se naučí jeho účinku využívat
(např. k zahnání trémy) a zacházet s ním v míře rozumné. Opačné
případy vedou k personálním změnám, případně rozpadům bigbítových
souborů. Máničky totiž jsou, ostatně stejně jako jiné živočišné druhy, figury
k pokušení náchylné a bytosti podobným svodům snadno podléhající. Většina
historek z bigbítu, které se pak roky dávájí k lepšímu, začíná právě
tím prvním pivem vypitým po příjezdu na tancovačku...
Žádné komentáře:
Okomentovat