Máničky a nahrávání: 3. Rozčarování z první desky

První deska je na světě. I když, deska... Ano, má to formát desky, má to obal desky, ovšem jinak se Máničky stále nemohou zbavit nepříjemného pocitu, že to není ono. I tak ale nahraný blýskavý kotouček v podstatě nevyndávají z mechaniky svých přehrávačů a pouštějí si svůj počin stále dokola. Není se co divit – před několika lety snily o jakémsi muzicírování v poněkud mlhavých obrysech, teď celkem pravidelně vystupují a jejich písně se dočkaly zvěčnění v podobě nahrávky.

Na křest tedy Máničky připraví zásobu doma vypálených cédéček, sezvou hosty, pronajmou si externí zvuk, aby se o technickou stránku věci nemusely starat, a rozvezou množství plakátů. V samotný večer jsou svátečně naladěny, hrají poněkud nejistě, ovšem zábava se zpravidla vydaří. Co už se vydaří méně, to je odbyt jejich novinky, za kterou je ochotna zaplatit u improvizovaného stánku jen hrstka diváků. Většina příznivců, která se rekrutuje z řad známých, totiž z různých důvodů předpokládá, že dostane cédéčko darem. Máničky mezi sebou vedou spor, kolik kopií má připadnout na jednu z nich, aby je mohla rozdat mezi příbuzné a kamarády. Ať už je ale tato veličina jakákoli, nikdy nepokryje poptávku, takže Máničky platí další cédéčka ze svého a dál je strkají do natažených dlaní těch, kteří za ně zaplatit odmítli.

Součty po zábavě jsou poměrně tristní. Máničky zjistí, že prodaných nosičů je přibližně deset, zatímco těch rozdaných šedesát. K tomu se přidají i první ohlasy na novou desku – hraje to prý nějak divně, zahuhlaně, ve spoustě přehrávačů to praská... Nastává přesně ta chvíle, kdy Máničky dožene technická neznalost věci a neumětelství stran nahrávacího řetězce. A tak zatímco vybraly na první desku ty nejlepší a mnohdy léty prověřené kusy svého repertoáru, které mělo jejich zaznamenání postrčit o další krok směrem k nesmrtelným hitům, celé to má v podstatě opačný efekt. Většina reakcí se totiž nese v duchu „ty písničky jsou docela dobrý, ale...“

Máničky se tedy posvátně zařeknou, že další desku natočí v opravdovém studiu, aby byla řádně vymazlená, zvukově podařená a hrála všude, kam jde CD disk zastrčit. Rozhodnou se, že finanční stránku věci prostě nějak vyřeší a zároveň se zapřísáhnou, že složí ještě hezčí písničky, aby byla druhá deska tou skutečně nejlepší deskou na celém světě...

Přestože Máničky svého snu dosáhnou a zpravidla se do skutečného studia podívají, problém s určitým okruhem fanoušků přetrvá – tito si stále nárokují svoji kopii desky zadarmo, a to i přesto, že vědí, nebo alespoň tuší, kolik Máničky do nahrávání investovali. Není se tedy moc čemu divit, když celkem nevině položený dotaz „dá se to někde stáhnout?“ přivádí Máničky na práh šílenství...